Laurentová Annie, Islám, Pro ty, kdo o něm chtějí mluvit, ale zatím o něm mnoho nevědí
Těm, kteří neznají islám, nabízí středně rozsáhlá kniha, že je s ním seznámí, už v názvu. Takové seznámení však potřebuje vyváženost a neutralitu, aby se v popisu knihy dokázali poznat i ti, o nichž kniha pojednává – sami muslimové. Hned na začátku musíme konstatovat, že tyto požadavky kniha neplní – je ostře protimuslimská, z Koránu jsou citovány pouze negativní verše (kterých je v samotném Koránu nemnoho a podobné texty najdeme i ve Starém a Novém zákoně), a sám islám, který je jinak velice mnohotvarý, autorka interpretuje pomocí extrémních výstřelků, zatímco pozitivní příklady zamlčuje či překrucuje.
Celá kniha má podobu polemiky, kde proti „správnému pojetí“ reprezentovanému autorkou, stojí islám jako „omyl“ s. 227), jehož Bůh je „neosobní a necitlivý“ s. 181). Autorčin postoj představuje ovšem velmi konzervativní katolický přístup, který islámu vytýká vše, čím se liší od tradičního katolicismu – například absenci ústřední hierarchie, jakou je v katolické církvi papežský stolec, a svobodu v užití míst k bohoslužbě. V tomto pojetí je často evangelický postoj bližší tomu muslimskému než katolickému. Tam, kde se jedná o možné společné aktivity katolíků a muslimů, je autorka velice přísná. Kaple a kostely není možné užívat společně s muslimy (ani židy), v případě smíšených křesťansko-muslimských manželství je třeba být zvláště obezřetný. Několikrát jsou v knize srovnávány podobné jevy v katolické a muslimské praxi (půst a ramadánem, mučednická smrt v islámu a katolicismu, pojetí milosrdenství). Většina těchto srovnání ovšem hodnotí islám pouze negativně.
Jen několik stránek z celé knihy poskytuje alespoň trochu objektivní pohled – například rozdělení různých typů závojů (džilbáb, abája, háik, čádor, burka, nikáb, hidžáb, türban; do této řady patří také popis burkin) prozrazuje, že autorka je žena, která se zajímá také o módu. Také na otázku „má ramadán duchovní význam?“ nedává pouze negativní odpověď. Kniha má i půvabný vnější vzhled a obsahuje jen minimum překlepů či jiných formálních chyb. Tím ovšem pozitiva končí.
Četbou recenzované knihy totiž nelze získat obecnější představu o islámu, ale ani přesnou představu, jaký vztah má k islámu katolická církev. Podobně jako jsou z islámu vybírány převážně negativní příklady, představující naprostou názorovou menšinu mezi 1,5 miliardami muslimů, tak i z učení a praxe katolické církve (a občas obecněji z křesťanství) jsou opět vybírány jen ty nejpřísnější možné postoje. Autorčin postoj kontrastuje i s postojem současného papeže Františka. Zřetelně je to vidět v kapitole o milosrdenství, v níž je sice zmíněno přání papeže z roku 2015, aby jubilejní rok podpořil setkání s židy a muslimy, neboť milosrdenství překračuje hranice církve, ba dokonce i názor jedné muslimky, že „milosrdenství je slovo, které staví most mezi islámem a křesťanstvím“. Zbytek kapitoly (13 stran!) je ale věnován podivnému zdůvodňování názoru, že slovo milosrdenství označuje v islámu něco naprosto jiného, nežli v křesťanství. Společné prohlášení papeže Františka a vrchního imáma mešity Al Azhar O lidském bratrství z února tohoto roku autorka knihy, její originál byl publikován v roce 2017, znát nemohla. Recenzentovi se však vtírá do mysli myšlenka, zda toto prohlášení v současnosti nepřekrucuje podobným způsobem, jako tomu činí v knize v případě papežova výroku o milosrdenství.
Pětistránkový závěr knihy má název „Milovat muslimy“. Vzhledem k předchozím 222 stranám soustavně vinícím islám a muslimy z násilí a neupřímnosti však tento závěr nemůže fungovat. Kdo přečte celou ostře polemickou (a často lživou) knihu, nemůže se najednou donutit k lásce k těm, kteří jsou v ní tak negativně popsáni.
Recenzent si dovolí zakončit poněkud osobním vyjádřením. V současnosti vychází velké množství knih – a mezi nimi mnoho dobrých (poslední, kterou dostal darem, je slovenská kniha Mária Nicoliniho, Stretnú sa kresťan, moslim a žid, Artforum 2018). Vychází také mnoho špatných knih, ať již špatných překladů či plytkých obsahů. Kniha Annie Laurentové Islám: Pro ty, kdo o něm chtějí mluvit, ale zatím o něm mnoho nevědí, je lživá už svým názvem. Ti, kdo o islámu mnoho nevědí a chtějí o něm mluvit, se s ním vlastně neseznámí, seznámí se jen s jeho velmi pokřiveným obrazem. V českém výrazně islamofobním prostředí, kdy například muslimské ženy se šátkem jsou na veřejnosti často cílem verbálních útoků už pro svůj vzhled, pokládá recenzent tuto knihu nejen za špatnou, ale přímo za zlou. Karmelitánské nakladatelství vydává mnoho kvalitních knih. Nezbývá, než mu přát, aby se i ve vydávání knih o islámu vydalo spíše cestou papeže Františka nežli Annie Laurentové.
Recenzent je evangelický farář pro menšiny
Laurentová Annie, Islám, Pro ty, kdo o něm chtějí mluvit, ale zatím o něm mnoho nevědí, Karmelitánské nakladatelství, Praha 2019, 247 stran