„Vzít pravdě vítr“, to se podařilo při letošní volbě presidenta. Že se tím nic nestalo, je jen zdánlivé. Naši volitelé udělali celý svět o trochu horší tím, že prohrála naděje, že by se mohla zdařit očista politiků v očích veřejnosti. To by se stalo, a je to banální, prostě tím, že by veřejně činné osoby držely své vlastní slovo. Že ho opět držet nebudou, toho je zvolený kandidát dostatečnou zárukou. Vždyť nám místo obhajoby svých názorů nabídl svou praktiku, kdy předpokládá, že vždy včas zapomeneme, co slíbil. A to před pěti roky. On až bezuzdně spoléhá na to, že zapomeneme, co řekl před půl rokem. Pak před třemi měsíci. I to, že zapomeneme, co řekl včera. To je ideál občanů – mankurtů. Tak se v pověsti kirgizského spisovatele Ajtmatova říká otrokům, kterým ovázali hlavu kůží a pak je postavili pod pálivé slunce, kůže se stáhla, paměť se ztratila. Nezáleží totiž na tom, kolik lidí přijde volit při senátních, krajských, obecních, i parlamentních volbách, ale kolik jich přijde volit ODS. A tím podpoří stále zřejmější vedoucí úlohu strany. Stačí k tomu i antikomunistické svědomí, které v odporu k červené zvolí modré, ať už je modrá v jakémkoli odstínu.
Před půl rokem předseda dnešní strany vítězoslavně přinesl presidentovi vázané kandidátky všech členů ODS z parlamentu i senátu, kterými se zavazovali, že budou volit toho, kdo slibuje, že za jeho vlády v otázce, jak má vládnout president, nedojde k žádné změně. Oni jako by zapomněli, nebo sprostě počítají s tím, že my, kteří jsme šli volit před dvěma roky, jsme zapomněli, že jejich hlavním heslem, na které naletěli i ti uvážliví, bylo, že dojde ke změně. A tak si každý může vybrat, buď bude volit změnu nebo stabilitu, nebude se muset o svůj hlas bát. Budeme prostě věřit straně, ale rozhodně ne soudruzi, ale páni „podnikatelé“, ať už jste kdekoli. A tak se primátor hlavního města může velmi upřímně podivovat nad tím, proč straně zelených a straně sociálních demokratů vadí, že jsou mezi nimi přeběhlíci. President by si z důvodu svědomí nedovolil jmenovat vládu na základě hlasu přeběhlíků. Ale pozor. To bylo před dvěma lety. Dnes mu už tento hlas přeběhlíka nevadí. Jako president mít svědomí nemusí, má na to presidentskou imunitu.
Zajímavé, že svým svědomím se už neoháněli ti, kteří podepsali smlouvu s čertem. Smlouvu, která platí tím, že se o ní nemluví, odstoupit však od ní nelze. Při dřívějších hlasováních Pohanka s Melčákem alespoň uváděli, proč dělají, to co dělají. Ono při takové volbě na nějakou výhodu přijít, to dá už fušku.
A je tedy naděje? Snad jen připomenout, že ve světě nevítězí moc, neukojitelná touha po ní, která je těžší závislostí než alkoholismus, narkomanie i touha po mamonu. Tato touha po moci je výsledkem myšlenky, která má tak blízko ke lži a tak daleko k Pravdě, pod kterou je člověk postaven. Ona každá lež má krátké nohy, a takové v dnešním světě nefrčí. A poznat, jak dlouhé nohy má lež, chce jenom dobré oko, čisté svědomí a zdravý rozum.