Před zvláštním vojenským soudem byl dne 31. 10. 1995 odsouzen k trestu smrti oběšením nigérijský spisovatel a ekologický aktivista Ken Saro-Wiva. Zasazoval se za práva národnostní menšiny lidu Ogoni, jehož území je ničeno bezohlednou těžbou ropy (toxické skládky, ropou kontaminovaná půda, onemocnění dýchacích cest, úhyn ryb). Firma Shell je v těsném spojení s vojenskou juntou generála Abachy. Podrobnější informace přinesly Literární noviny 46 a 47/95. Ve své závěrečné řeči Ken Saro-Wiva řekl mimo jiné:
Nejsem z těch, kteří se vyhýbají protestům proti nespravedlnosti a útisku argumentem, že ve vojenském režimu se takové věci dají očekávat. Vojáci nejsou sami. Podporuje je hejno politiků, právníků, soudců, vzdělanců a obchodníků, všichni schováni za tvrzením, že plní jenom příkazy, muži jako ženy bojí se i vyprat si své strachy pomočené kalhoty. My všichni jsme tu před soudem, můj pane, protože svými činy jsme ponížili naši vlast a dali v sázku budoucnost našich dětí. S tím, jak se podřizujeme dvojímu metru, jak otevřeně lžeme a pomlouváme, jak kryjeme nespravedlnost a útisk, jak zavíráme školy a nedbáme o nemocnice, žaludky plníme hladem a volíme, abychom se stali otroky těch, kteří si dopřávají vyšší hmotnou úroveň – s tím ztrácí se pravda, čest, spravedlnost, svoboda a řádná práce.
Dne 10. 11. 1995 byl Ken Saro-Wiva popraven. Byly tedy protesty z celého světa zbytečné? Nikoli, byla to jen další krutá lekce, že protesty byly nedostatečné. My živí musíme vždy znovu volit: mezi protestem a lhostejností, mezi zápasem o lidskost a přihlížením nelidskosti.
Vidím tuto scénu hranou a přehrávanou generacemi, které se teprve narodí. Někteří si již vybrali role ničemů, jiní jsou tragické oběti, mnozí se mohou stále ještě napravit. Volbu má každý z nás.
Asi padesát lidí se sešlo 28. 11. 1995 na demonstraci před nigérijskou ambasádou v Praze, svolanou Amnesty International a HOSTem. V protilehlém parčíku se objevily transparenty „Pusťte je“ a „Murder“ (vražda). Podél plotu byla natažena červenobílá varovná páska jako na staveništích, s nápisy: „pozor, krev“. Úředník ambasády převzal od AI dopis.
Tento protest proti popravě Kena Saro-Wivy byl spojen se zahájením podpisové akce AI za propuštění všech nigérijských vězňů svědomí, jimž mnohdy hrozí podobný osud. Přetiskujeme text petice, k níž je možno se připojit. Podpisové archy (jméno, adresa, podpis) je třeba zaslat na adresu: Amnesty International, Palackého 9, Praha 1, 110 00.
jad
Petice za propuštění vězňů svědomí v Nigérii
Požadujeme okamžité a bezpodmínečné propuštění všech vězňů svědomí.
Mezi ně patří i Christine Anyanwu, editorka hlavního nigerijského opozičního listu, která byla odsouzena, pravděpodobně na doživotí, za publikaci článků o tajném soudním procesu s obžalovanými z pokusu o státní převrat. Spolu s ní byli po nespravedlivém soudu před vojenským tribunálem odsouzeni tři další redaktoři.
Queenett Allagoa a Rebecca O. Ikpe byly odsouzeny 14. července 1995 spolu s dalšími osobami v souvislosti s údajným pokusem o státní převrat. Obě ženy byly odsouzeny pouze pro své osobní vztahy s některými armádními důstojníky obviněnými ze zrady.
We demand the immediate and unconditional release of all prisoners of conscience.
Among them is Christine Anyanwu, Editor of the main Nigerian opposition newspaper who was sentenced, probably to life-imrisonment, for publishing articles about the secret trial of those accused of the coup attempt. Three other editors were sentenced with her by the Special Military Tribunal in an unfair trial.
Queenett Allagoa and Rebecca O. Ikpe were sentenced on July 14th 1995 together with other persons for the alleged coup attempt. Both have been sentenced just because of their personal relations with some army officers accused of treason.