No to je objev! Mám se zastydět? Raději se pokusím ukázat, proč ženy připomínám právě dnes.
Naslouchali jsme v pořadu Radiokniha četbě z knihy Anny Gašparíkové-Horákové „U Masaryků“. V Lánech při obědě mezi honáky generál Syrový připomněl zajímavost, že v čele stáda jelenů bývá zpravidla laň. Nato reagoval prezident Masaryk:
„No vida, to jsou dál než my.“
Nepřidal by takovou poznámku i dnes? Anebo jsme dál? Je možné ukázat na to, že ženám je dopřáno plné podílnictví na životě a vedení našich společných záležitostí? Jak je to u našich sousedů?
Ze Slovenska k nám dorazila před několika měsíci zpráva, že novou prezidentkou byla zvolena žena Zuzana Čaputová. Při současné virové pandemii se prý ochotně přidává k těm, kteří tleskáním povzbuzují druhé na verandách, terasách a z oken v částech měst, odsouzených do karantény. Jistě to není jediná věc, kterou sdílí s těmi, za které přijala odpovědnost. Nepřikazuje, nehubuje. Tleská.
Rušivá a přeci povzbudivá zpráva přišla z Německa. Paní kancléřka Angela Merkelová se setkala s lékařem, který byl po vyšetření shledán pozitivním. Test přivedl do karantény i paní kancléřku. Přijal jsem s pocitem povzbuzení její slovo, jak je tím nesmírně zasažena. Její postiženost nebyla zdravotního charakteru. Byla to náhlá kolegiální odloučenost. Parafrázuji její slova:
„Vždyť já si bez svých spolupracovníků vlastně nevím rady. Potřebuji za nimi stále chodit, naslouchat jim, dotazovat se, vysvětlovat, obhajovat svůj názor, proměňovat jej, dotvářet. Jak to mám teď dělat? Co mám dělat, když mezi ně nesmím?“
Zatím snad její karanténa dobře skončila.
Tak proto jí Němci nazývají naše „Mutti“, naše máma. Nedávno jsme mohli naslouchat televiznímu záznamu kancléřčiny výzvy v počátcích pandemie. Připojena byla pro mne ohromující poznámka, že paní kancléřka vůbec poprvé za své letité působení porušila zásadu nepředstupovat před národ v televizi. „Máma“ potřebovala vyslovit starost o své „děti“. Zdá se mi, že ženská starostlivost neznamená pouze vedení a vůdcovství. Je to spíše služba. Nejde o to získat většinu a skrze ni si prosadit svou. Jde o starost, péči, nasazení, proto zvláště o ohrožené, ustrašené, osamocené.
Takto poukázat na dvě naše sousedky může svádět k představě, že jde o výjimky a jiné nenajdeme. Rozhlédl jsem se po světě. Nejprve po Evropě. Překvapivě jsem našel řadu žen ve vrcholných pozicích. Vyjmenuji některé, které v současnosti vedou vlády, anebo jsou prezidentkami. Rozdám jim jejich křestní jména: Ana v Srbsku, Angela v Německu, Erna v Norsku, Katerina v Řecku, Kersti v Estonsku, Katrin na Islandu, Mette v Dánsku, Nicola ve Skotsku, Salome v Gruzii, Sanna ve Finsku, Simonetta ve Švýcarsku, Sophie v Belgii a nakonec Zuzana na Slovensku.
Ještě se rozhlédněme po světě: Aung San Su (Kyi) v Myanmaru, Bidhya Devi v Nepálu, Halimah v Singapuru, Jacinda na Novém Zélandu, Jeanine v Bolivii, Mia na Barbadosu, Paula-Mae v Trinidadu a Tobago, Saara v Namibii, Sahle-Work v Etiopii, Sheikh v Bangladéši, Tsai ing Wen na Tchaj-wanu.
Budeme u nás stále sledovat úporný zápas mužských, a proto mužně neúprosný? Korona nekorona, zavile užívající prostředky jakéhokoli druhu? Půjde v něm zase jen o to, kdo bude u „toho“, to znamená u moci a mamonu, a nikoho jiného k „tomu“ nepustí? Nerodí se naděje, že se ukáže více pečovatelek, laskavých povzbuzovatelek, které pečují o své svěřené, o nás, a svůj mateřský instinkt přetavují v úsilí o spravedlnost a pokoj na naší zemi a na této planetě?
duben 2020