Čtení: Matouš 26,1–17
Text: Marek 15,21
Uveřejněné kázání je přepis těsnopisného záznamu velkopátečního kázání faráře P. Janeczka v Horních Dubenkách 18. 3. 1951. Redakci je zaslal ing. Jan Krejčí, jeden z posledních Janezckových konfirmandů. Zpřístupnil je jako sondu, která mu alespoň částečně odpověděla na otázky (citujeme): „Jak žila naše církev v padesátých letech? Jaký byl její duchovní život? Do jaké míry ovlivňoval J. L. Hromádka svými názory a svojí teologií celou církev? Co a jak kázali „obyčejní“ faráři na venkovských sborech, kde probíhala násilná kolektivizace a mnozí členové staršovstev byli členy KSČ? Jak asi kázal několik měsíců po popravě Milady Horákové bývalý vojenský duchovní, jehož působení ve sboru bylo v mnoha směrech problematické?“
Ke sboru (a Janeczkovu působení) samému viz Dějiny evangelické církve v Horních Dubenkách, EMAN 2000.
Nábožné shromáždění, sestry a bratří v Kristu Ježíši!
Jsou příhody a události, jež se tak mocně projeví v našem životě, že na ně často vzpomínáme a myslíme, že na ně do smrti nikdy nezapomeneme. A jsou takové příběhy, jež se vám vryjí do srdce, že na ně myslíte neustále. Ano, takové události mnohdy rozhodují o celkovém našem pozemském životě.
A zajisté i ti lidé a učedníci, kteří byli svědky Ježíšova vjezdu do Jeruzaléma, si pamatovali tuto událost po celý život. Neboť měli možnost srovnat, jak v té neděli květné provolávali mu slávu a hosana a za necelý týden mnozí z nich zase provolávali ukřižuj. To byl zajisté příběh bolestný, který z jejich nitra a z jejich duše nevymizel.
Ale snad ještě vzpomínku bolestnější měl na dnešní den, Veliký pátek, ano, nějaký Šimon, který pocházel z města Cyrény v Africe, který byl otcem dvou synů Rufa a Alexandra. Připravoval se na velikonoční svátky v Jeruzalémě.
Poněvadž u Židů svátky dodržují jenom muži, žena jest jaksi v ústraní, tehdy do modlitebny chodili jen muži, Šimon se připravil a pospíchal do shromáždění. Už v pátek, neboť měl delší cestu, a vyšel si z rána. Slunce krásně svítilo, a když se přibližoval k Jeruzalému, tu z dáli už spatřil kostel na Sionu, který se koupal ve slunečních paprscích, a šel po svém a cestou přemýšlel o mnohých věcech, o mnohých starostech svého života. Jako my, kamkoli jdeme, nekráčíme tupě, ale vždycky v našich myšlenkách něco řešíme, něco promýšlíme taktéž jako ten Šimon.
Pojednou se přiblížil k Jeruzalému. A z toho zamyšlení ho vytrhl jakýsi křik. Podívá se vpřed a tu vidí, jak z Jeruzaléma tamní branou vychází jakýsi proud lidí. Ale nevěděl, co to je. Nevěděl, jaký to mělo rychlý spád, to odsouzení Ježíšovo. Snad o něm slyšel a věděl, jak Židé osnují plány proti němu, ale nevěděl, že by tak náhlý konec vzala jeho příprava.
Přemýšlel, co to je, už nepřemýšlel o svých věcech a svých starostech, ale o tom průvodu. Vždyť se blížily svátky. Co to je?
A jenom vzhlédl a poznal v průvodu vojenské osoby podle uniformy. A když přišel blíže, tu poznal vršky tří křížů. Věděl, že onen zástup jde, aby byl svědkem popravy. A vidí, že jdou tři. Myslel, že snad to jsou zločinci, kteří právem nesou svůj kříž. Ale když přišel blíže, tu rozpoznal, že ti dva po stranách, že to jsou mužové bez citu, lhostejní, ba že s tímto křížem se usmívají, ten kříž že jim není nijak těžký. Ale povšiml si toho prostředního a viděl, že v něm už není mnoho sil, viděl, jak po jeho skráních a po tváři stéká krev, že již jde nějak těžce. Má upletený věnec z trní. A po stranách těchto lidí směřujících na popravu šli římští vojáci.
A ten Šimon byl Žid, nemohl snést toho týrání, když viděl, jak ti vojáci a lidé dotírají na Ježíše, jak těm dvěma zločincům jde se spokojeně, ale na Ježíše padají poznámky, klacky a kyje a posměch; všelijak jej znervózňovali. Nemohl snést pohledem tohoto týrání, a proto se ani nezdržel, aby jim řekl, to jste Židé, a při tom chcete týrat člověka?
Zajisté učinil i poznámku na římské vojáky. Římany, okupanty, kteří za ně vládli násilím, a proto když vojáci viděli, že Ježíš by neunesl svého kříže, donutili onoho Šimona, aby nesl jeho kříž. A Šimon se bránil, nechtěl vzít na sebe tento kříž, kříž pohany a potupy, neboť tenkráte smrt na kříži byla nejpotupnějším koncem života. Bránil se, že jde do kostela, do chrámu, že nemá čas, leč jeho vytáčky nepomohly, musel pod bajonety vzít tento kříž a nést sám až na Golgotu.
Snad tomuto Šimonovi ten kříž ani tak nevadil, jako spíš to, že k tomuto činu jej donutili Římané, národ, který sužoval a vysával lid jeruzalémský a Židy. Až teprve, když ten kříž vzal na sebe, tak si uvědomil, že i jako národ Židé nesou na sobě takovýto kříž utrpení a násilí.
I nesl. A nyní jsou čtyři. Dva zločinci, kteří si zasluhují trestu smrti, a Ježíš s Šimonem. Zajisté mezi Šimonem a Ježíšem se vyměnily pohledy, zajisté že tyto pohledy Ježíšovy nezůstaly bez následků, že nyní srdce Šimonovo se uklidnilo, a vidíš, že nesl tento kříž až na místo popravné, neboť Ježíš byl vysílen a zesláblý, aby donést mohl sám tento kříž až na Golgotu.
Ano, nevím, jestli tento Šimon zůstal do konce dívat se na popravu na Golgotě. Ale zajisté chtěl vidět, kde je pravda a kde je příčina zla. Někde je virus. A spravedlnost. Či na straně Římanů a Židů, nebo na straně Ježíšově. To byl Šimon, jak se bral vpřed a tento kříž donesl až na místo určení.
Bratří a sestry! Když Pán Ježíš se svými učedníky byl v Kafarnaum, tu učedníci vyprávěli mistrovi zajímavý případ, že postřehli člověka, který jeho jménem vyháněl a vymítal ďábla z lidských srdcí. A poněvadž nechodil s Ježíšem ani s učedníky, proto mu učedníci bránili, aby to činil jménem Ježíšovým. A oni se svěřují s tímto případem Pánu Ježíši. Ale Ježíš jim řekl: Nebraňte takovým. Neboť kdokoliv z lidí vám podá číši vody studené a ví, že jste učedníci Kristovi, ten jistě nepřijde o svoji odplatu. Ano, cokoliv učiníte jednomu z těch nejmenších, nejnepatrnějších bratří mých, mně jste učinili. Tak o tom činu ve jménu Pána Ježíše. Toto, službu člověku, bližnímu svému, Pán Ježíš kázal svým učedníkům velmi názorně: když před večeří beránka velikonočního sám učedníkům umyl nohy, aby jim ukázal, jak vlastně mají sloužit a pomáhat jeden druhému. A že žádný tvůj čin, bratře a sestro, jímž posloužíš bližnímu svému, ti nebude zapomenut tam, kdež Bůh bude posuzovat a dávat svoji odměnu.
Anebo si vzpomeňte na ono krásné podobenství o hřivnách, kde Pán Ježíš učedníky své poučuje, jak nutno pracovat a sloužit na tomto světě. Když onen hospodář se vrátil zpět se své cesty a když vidí, jak ti jeho služebníci věrně konali svoji práci a své dílo, tu Pán Ježíš je odměňuje tím překrásným slovem: To dobře, služebníče dobrý, nad málem jsi byl věrný, nad mnohem tebe ustanovím, vejdiž v radost Pána svého.
Tak vysoko Pán Ježíš oceňuje každý tvůj drobný skutek a čin, kterým prospěješ a prospíváš království jeho. Anebo si vzpomeňte na onu ženu hříšnici, která za Kristem přišla až do příbytku Šimonova, u něhož Ježíš byl hostem. A když ona žena přišla, padla k jeho nohám, líbala je a jemu děkovala. Podívej se, Šimone, ty se trápíš a cítíš odpor k této ženě hříšnici, ale podívej se, jak tato žena mnohem výše stojí nad tebou. Neboť přišel jsem do tvého domu a tys nepolíbil mne, ale ona nepřestává líbati nohy mé. Tys nepomazal hlavy mé, ale ona pomazala noh mých. A řekl: Odpuštěni jsou hříchové této ženě, neboť mnoho milovala.
Anebo na případě, když u města Sichem u Jákobovy studnice Pán Ježíš si odpočíval, a zatímco učedníci šli do města nakoupit pokrmů, přichází tam žena Samaritánka a Pán Ježíš ji prosí: Dej mi pít, dej mi vody. A ona poznala, že Ježíš je původu židovského, a říká mu: Jak to, že ty Žid jsa, chceš vody ode mne? A Pán Ježíš řekl: Ženo, kdybys věděla, kdo chce po tobě té vody, dala bys mu a on by dal tobě vodu živou. Ano, Pán Ježíš nezůstává dlužen a odmění tvůj čin, každý skutek láskou svojí nekonečnou.
Bratří a sestry! Teď se podívejte na onoho Šimona, který nesl kříž Ježíše až na Golgotu. Jaká veliká služba a jaká veliká odměna jej čekala. Proto Písmo jej výslovně jmenuje, toho Šimona, neboť tenkrát bylo mnoho jmen Šimon, aby se vědělo, který to byl Šimon, jenž nesl tento kříž, že to byl Šimon, který pocházel z Afriky, z africké Cyrény, který má dva syny, Rufa a Alexandra.
Ano, přátelé! Nést Ježíšův kříž, umírat pro pravdu evangelia Božího, to není hanba, to není potupa, to je největší vyznamenání, jaké ti může přinést tento svět. Nésti Ježíšův kříž, Ježíšovo utrpení vzít na sebe, to znamená, že Pán Bůh tě sám vyvolil k tomu velikému a slavnému činu, neboť jestliže ty neseš svůj kříž, pak vzpomeň, že Pán Ježíš nese za tebe kříž všeho světa a všeho lidstva, všecky hříchy naše jsou vloženy na bedra jeho.
Nebojte se vzít na sebe, sestry a bratří, kříž. Jestliže něco máme z vůle Boží nést, ať je to smrt, ať je to bolest nebo cokoliv, anebo strádání svých nejdražších, to všecko je kříž, kterým nás Bůh navštěvuje, a nevěřící denně pod ním klesá. Kolikrát i my se podobáme tomu Šimonovi jdoucímu do Jeruzaléma. Kolikrát si tak klidně žijeme a vyhráváme ve svém životě a myslíme jen na sebe, na svoje blaho, na své prospěchy, na své uspokojení, ale náhle se před nás postaví něco strašlivého a my jsme svědky mnohých a smutných případů a událostí.
Proto se nebojme, jestliže Pán Bůh tento svět nyní zkouší, jej provádí mnohými zkouškami a jestliže mnohdy ty největší zkoušky uvaluje a nakládá na věřícího člověka.
Přátelé, kdo chceš za mnou jít, vezmi svůj kříž a následuj mne. Bez kříže nemůžeš ke Kristu! A věz, že bez Krista nemáš věčný život. Že pouze Kristus může uvést a převést z údolí stínu smrti. To je ti zárukou, že i ten kříž, který ti svět ukládá na bedra, uneseš a že nepadneš.
Ano, i ten Šimon nejdříve litoval, nechtěl zdržet se a vymlouval se, nechtěl vzít ten kříž na sebe jistě si mysle, že Kristův kříž je hanba a potupa, že to je potupa jeho rodu a pro jeho rodinu. Ale později byl hrdý a pyšný na to, že on byl ten, kdo nesl kříž Kristův. Možná že v tu chvíli, kdy jej přejímal, mu nebyl drahý jako dar od Krista.
Ale potom tato krev Ježíšova, která byla prolita i za hříchy naše, mu byla drahá a vzácná. Tato krev potom stala se i jemu novým životem a novou cestou do království Božího.
A tak i my, bratří a sestry! V tyto dny utrpení Ježíšova uvažujme a rozvažujme o tom kříži. Uvažme, jaké strašlivé jho i Kristův kříž a utrpení ale dnes nemusíš pro tento kříž snášet, ale můžeš žít tak, jak Ježíš ti přikazuje.
Jen služ a pracuj, a potom v Ježíši Kristu najdeš život věčný, neboť Ježíš Kristus tentýž včera i dnes i na věky. Amen