Text: Lukáš 16,1–8
L 16,1–8
Svým učedníkům řekl: „Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že špatně hospodaří s jeho majetkem. Zavolal ho a řekl mu: ‚Čeho ses dopustil? Slož účty ze svého správcovství, protože dále nemůžeš být správcem.‘ Správce si řekl: ‚Co budu dělat, když mne pán zbavuje správcovství? Na práci nejsem, žebrat se stydím. Vím, co udělám, aby mne někde přijali do domu, až budu zbaven správcovství!‘ Zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: ‚Kolik jsi dlužen mému pánovi?‘ On řekl: ‚Sto věder oleje.‘ Řekl mu: ‚Tu je tvůj úpis; rychle sedni a napiš nový na padesát.‘ Pak řekl druhému: ‚A kolik jsi dlužen ty?‘ Odpověděl: ‚Sto měr obilí.‘ Řekl mu: ‚Tu je tvůj úpis; napiš osmdesát.‘ Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější, než synové světla.“
I. Sestry a bratři, toto podobenství je jedno z nejzvláštnějších, které od Ježíše máme. Co se z něho máme naučit?
Vždyť všechny postavy v něm jsou postavami negativními. Trochu se podobá podobenství o soudci a vdově, o kterém jsme přemýšleli minule. (Lk 18) Tam byl dáván soudce za vzor. Byla tam však i ona vdova, která byla postavou kladnou. Zde žádný z těch mužů postavou kladnou není. Všichni v tom podobenství jsou „synové tohoto věku“. Osoby, které se řídí jen světskými hodnotami. Bez ohledu na věčnost, bez zřetele k Boží lásce, svatosti, jedinečnosti.
II. To, co se zde vypráví, je vlastně to, čemu se dnes říká kauza, médii intenzivně sledovaná sporná událost. Takových známe dnes bezpočet, zrovna dění na politické scéně dnešních dní o tom svědčí. Jednak je v podobenství jakýsi bohatý muž, o němž nic bližšího nevíme. Měl své podřízené, správce majetku. Tohoto správce – v originále tam stojí „ekonoma“ – kdosi obvinil, že špatně hospodaří s boháčovým majetkem. Detaily se nedozvídáme. Je to člověk, jehož nezodpovědné jednání je charakterizováno stejným slovem jako marnotratnost syna ze známého podobenství. Majetek dle obvinění kohosi rozfofroval.
Bohatý muž neověřuje, zda je obvinění pravdivé. Ani zde není nikdo třetí, kdo by je přezkoumával.
Ten biblický podvod je ještě bez zájmu médií a bez zájmu orgánů státní moci, ať soudní, ať výkonné. To, co se zde děje, je jen mezi těmi muži. Žádná hospodářská kriminálka, žádný finanční úřad, žádná žaloba na krku.
A bohatý majitel jde rovnou k věci. A to hlavní, co dělá, je, že svému nepoctivému zaměstnanci dává padáka. Nehrozí mu soudem, policií. Ani nezazní požadavek, že správce má prošustrovaný majetek nahradit. Ztráta jeho postavení, ztráta jeho společenské pozice je očividně trest dostatečný.
Ale ještě předtím musí složit účty, předat všechny dokumenty, které se musí přezkoumat. Takovému přezkoumání dokumentů, ovšem nezávislou osobou se dnes říká finanční audit. Zda k tomu „auditu“ dojde, nevíme. Obvinění asi bylo oprávněné. Správce se nesnaží bránit, že se jedná o vykonstruovanou, vymyšlenou kauzu, nesnaží se své pochybení hodit na někoho dalšího, třeba na své děti.
V jeho životě nadešla chvíle soudu. Chvíle lámání chleba. Co mu hrozí, je společenský sešup, nejen finanční propad, ale i ztráta osobní prestiže. Možná ztráta pocitu vlastní hodnoty, který si se svým společenským postavením spojoval. Má strach: ten strach, kteří mají mnozí mocní lidé, zvláště politici, kteří se drží moci zuby nehty. Takový strach se však týká každého z nás. V životě potřebujeme „sociální jistoty“, stabilitu, právě i tu profesní, spojenou s pocitem, že jsem platný a že mě a mé blízké tato pozice uživí. Správce ovšem si za destabilizaci svého života může očividně sám.
A jak správce reaguje? Svou vinu nepopírá, že to je celé spiknutí proti němu. Ani neodvádí pozornost, ani nehraje na city. Ovšem nečiní ani pokání. Neříká si tváří tvář této své profesní a osobní krizi: „Co jsem to provedl? Jak mohu své pochybení odčinit? Jak to souvisí s celkem mého života? Je někde něco, čím ve svém životě také mrhám? Třeba ve svých vztazích? A co Bůh?“ Ne nic takového. Ovšem přeci jen je jisté sebereflexe, jistého pravdivého náhledu na svůj život schopen. K tomu nás lidi krize prostě často dotlačí.
A zjišťuje dvojí: jeho hrdost a fyzické síly mu nedovolí fyzicky pracovat, jít k lopatě. Jeho hrdost mu také nedovolí se někoho jiného doprošovat o almužnu. Předpokládá také, že své „teplé místo“ již nezachrání, důvěra je již ztracena. Ovšem nerezignuje, nehází flintu do žita, ale je vybičován aktivně něco dělat pro svoji budoucnost. Jde o to vybudovat alespoň sociální síť, přátele, kteří mu budou zavázáni, aby ho „přijali do svých příbytků“, aby mu když tak pomohli se zase dostat nahoru. Síť sociálních vztahů, to je právě ten kapitál, ta hodnota v životě člověka, která ho dokáže zachránit před naprostým rozkladem a pádem do rezignace.
III. A ten správce si zavolá dlužníky svého zaměstnavatele a zfalšuje s nimi smlouvy, dlužní úpisy, kde jim jejich dluh sníží. Jednomu o polovinu, druhému o pětinu z původní částky. A tím si je zavázal. Jedná chytře, rozhodně.
A co jeho pán, jeho původní zaměstnavatel? Ten se o tom triku svého marnotratného podřízeného dozvídá – a chválí ho. Možná bychom čekali, že ho tento čin ještě více rozzuří. Nejdříve nezodpovědná správa jeho majetku a finanční ztráta. A teď navíc další podvod a falšování.
Ne, ten pán mu gratuluje, že jednal prozíravě. Ten boháč se sklání před prohnaností, tvořivostí svého správce. Vidí, že má před sebou mazaného protivníka. Vlastně vyjadřuje respekt: „Dokážeš si poradit, dokážeš mazaně vydělat peníze!“ Tato pánova chvála naznačuje, že možná i on sám patří mezi ty typy prohnaných podnikatelů, kteří s velkou kreativitou a nápaditostí dokážou vydělávat peníze, a to právě také nepoctivě, na úkor druhých. Zda ho náhodou nepřijal zpět do svých služeb, se již nedozvídáme.
A právě v tom Ježíš provokuje: podívejte se na kreativitu tohoto muže! Jak prozíravě, jak šikovně dokáže v nouzi jednat! Jako by i v takovémto druhu jednání byl jakýsi odlesk lidské velikosti. Té velikosti, která má základ v tom, že člověk je Božím obrazem.
Všichni, kdo zde vystupují, mají – a nemají – být příkladem. Nejsou a nemají příkladem v tom, že jednají nespravedlivě, že kvůli vlastnímu zisku a prestiži podvádějí druhé, či že na podvod přistupují. Nebo v tom, že nakonec jsou mazaností v nespravedlnosti oslněni natolik, že jí s respektem tleskají. Jak takovýto druh lidské kreativity jedny tolik oslňuje! Ale také druhým bere odvahu věřit, že Boží pravda a láska jsou skutečně tím rozhodujícím činitelem v našem světě a jeho dějinách.
Onen mazaný boháčův zaměstnanec jakož i ostatní hrdinové podobenství mají ukazovat k tomu: Člověk dokáže být velmi kreativní ve svém jednání. I nespravedlivě jednající člověk, který myslí jen na sebe a na svou čest, jda při tom přes mrtvoly či dluhy, dokáže být velmi vynalézavý, zapojovat rozum, rozvažovat, plánovat, myslet na budoucnost. Kolik dotačních a jiných podvodů v ekonomické oblasti bylo za minulých 29 let v naší zemi vymyšleno a naplánováno. A ne jen v ekonomické oblasti. A ne jen v oblasti velké politiky.
IV. A v této obecné rovině mají jít příkladem. Ve své kreativitě. Ježíšovo podobenství je apelem spravedlivě spravovat to, co je nám svěřeno. Což je především náš vlastní život. Soukromý, ale i veřejný. V tom všem je třeba být kreativní, aktivní, prozíravý, pohotový. Vše má ovšem směřovat k tomu, aby mezi lidmi vládl duch vzájemného respektu, vzájemné solidarity. V tom všem má vládnout Boží kreativita, daleko převyšující kreativitu a chytrost, kterou je možné vidět u lidí, kterým jde viditelně především o vlastní zisk, o vlastní výhodu, o vlastní čest.
Ta pravá prozíravost, ta ryzí kreativita je odleskem té spravedlnosti a kreativity Boží. Kdo je takto kreativní, takto prozíravý, to je syn či dcera světla, syn či dcera Boží. První Syn světla, Ježíš Kristus, je zdrojem této prozíravosti a kreativity. Díky, že jsme na tento zdroj napojeni! Amen.
Litoměřice, 18. 11. 2018,
Předposlední neděle církevního roku