rozhovor s Jiřím Schneiderem, velvyslancem v Izraeli
Mohl by ses na úvod představit?
Pocházím z kazatelské rodiny, můj otec byl kazatelem Jednoty českobratrské (dnešní Církve bratrské) v České Skalici, Karlových Varech a po delší vynucené přestávce (vězení a „zákaz duchovenské činnosti“ do r. 68) v Hradci Králové a v důchodu v Havířově. Odtud moje kritické potýkání s pietismem a s jeho praktickou podobou… Vystudoval jsem zeměměřictví, posléze večerně základy theologie a religionistiky. Zejména v době, kdy jsem hrál se skupinou „Ejhle“, jsem se pohyboval více v prostředí evangelickém. Z té doby se trochu známe…
Přijal jsi diplomatické místo vIzraeli jako náhodný post, anebo jsi oně stál zdůvodů politických či duchovně pro tebe významných?
Místo velvyslance v Izraeli mi bylo nabídnuto bez mého přičinění, ale když byla nabídka vyslovena, z mnoha důvodů jsem o ni stál. Připadlo mi fascinující mít možnost zblízka poznat zemi, o níž se toho nábožensky i politicky tolik napovídá.
Styky s Izraelem byly po převratu jistě budovány nově. Nač bylo možno navázat, očí aktivity na obou stranách se opíráte?
I když oficiální styky byly jednostranně přerušeny po tzv. šestidenní válce v r. 1967, ve skutečnosti byly velmi chladné již předtím. Po období vydatné podpory v době vzniku Státu Izrael nastalo prudké zhoršení zejména po procesu se Slánským se všemi s tím spojenými projevy antisemitismu. Přesto tato strašná doba (kritická zejména pro izraelskou levici) nepohřbila to dobré ve vztazích mezi Čechy a Židy, které vznikalo dávno dříve. Základem vztahu, který nebyl nikdy úplně narušen, byli ti, kteří přežili holokaust a nepřinesli si nejhorší vzpomínky na Československo.
Jaké problémy vzájemných vztahů vás v současné době zaměstnávají aproč?
Nemáme velké problémy ve vzájemných vztazích. Stále ještě doháníme to, co jsme zameškali v minulých desetiletích, v mezilidských vztazích, v kultuře, v obchodu…
S jakým spektrem politických stran komunikujete? Mění se to – např. po volbách v Izraeli?
Jsme tu proto, abychom se stýkali s co nejširším spektrem nejen z politického, ale obecně společenského hlediska. To je profesionální nárok. Ovšemže po lidské stránce se některé kontakty navazují a udržují snáze než jiné, ale dočasnost pobytu umožňuje jistý odstup od palčivých rozporů ovlivňujících izraelskou společnost a naslouchat různým pohledům a postojům např. ve věci vztahu judaismu a židovského státu.
Jak jsou Češi vIzraeli přijímáni? Které postavy českých dějin (i moderních) Izraelci znají?
Stále ještě není zapomenuto období, kdy Československo Izraeli pomohlo dodávkami zbraní, těsně po vyhlášení Státu Izrael v květnu 1948. Pro mladší generaci je Česko(slovensko) bývalým komunistickým státem, někteří vědí trochu o sovětské okupaci v roce 1968 (v Čechách se mnoho neví, že tu byly tehdy protestní demonstrace, dokonce se pamatuje jedna populární píseň o Praze. U nás se zas po „přátelské pomoci vojsk Varšavské smlouvy“ vyprávěl cynický vtip, že Izrael je nejbezpečnější země na světě, poněvadž nemá žádné spřátelené sousedy…). Z významných českých osobností je známo jméno Masarykovo, dokonce je tu několik ulic takto pojmenováno, není však jisto zda po TGM či po jeho synovi. Zásluhy obou jsou tu nezpochybnitelné.
Jak je izraelská společnost citlivá vůči projevům antisemitismu vevropských zemích? Jak se ztohoto hlediska dívají na ČR?
Předně, antisemitismus kdekoli po světě není pro většinu Izraelců tíživým problémem. Myslí si, jeli někdo někde utiskován, nechť přijede do Izraele. Navíc zejména generace narozená v Izraeli vlastně nikdy nebyla diskriminovanou menšinou, je jí vlastní snad jen pocit ohrožení některými arabskými režimy. Pokud se mluví v této souvislosti o ČR, pak v podstatě přejně, ve srovnání s jinými zeměmi na tom nejsme špatně, ale dojdeli na hlubší diskusi, objeví se i názor, že antisemitismus se v nepřítomnosti Židů přetavil v xenofobní postoje např. vůči Rómům. Rómové jsou nyní na místě Židů.
Co očekáváš od české společnosti (křesťanů, církví), aby se vztahy s Izraelem prohloubily k oboustrannému přínosu?
Církve a křesťané mohou být užiteční při prohlubování znalostí o Izraeli, o židovství, … Nejsem si však jist, nakolik se křesťané vyrovnali s antijudaismem, který je součástí tradice už od novozákonní doby. Na jedné straně se i u nás otevírá diskuse o křesťanské odpovědnosti za holokaust a jako povrchní reakce se někdy objevuje nekriticky proizraelský postoj. Na druhé straně se nadále traduje, že Židé mají pohnutý osud, protože odmítli Ježíše Krista. Když se už neříká, že Ježíše ukřižovali, tak jej tedy nechali ukřižovat.
Křesťané mohou přispět k vzájemným vztahům, uvědomíli si, že křesťanství vyrostlo ze židovství a není jeho popřením. Pak bude jejich základním postojem pokus o vzájemné pochopení.
Když sis přehlašoval Protestanta na ambasádu vTel Avivu, zmínil ses, že pobyt vIzraeli nutí člověka promýšlet nově své protestantství. Platí to ještě – av čem?
Snad ve dvou věcech si – po určité době strávené tady – vážím své protestantské tradice:
V nezávislosti na „svatých místech“, poněvadž právě na těch notoricky známých lze stěží prožít nějaké setkání v čase s minulými událostmi. Je tam provoz, který pracovně nazývám „náboženským průmyslem“, to radši odjet do pouště.
Za druhé mohu být hrdý na to, že někteří významní židovští rodáci vzpomínají velmi přejně na svá přátelství s českými evangelíky jako např. Viktor Fischl na Jaroslava Šimsu či David Flusser na onoho českého bratra, který jeho, pozdějšího proslulého badatele vztahu raného křesťanství a židovství, poprvé seznámil s kralickou biblí…
Ale k protestanství patří i Lutherův antisemitský záchvat; jeho příčiny a důsledky je třeba také znovu promýšlet!
Když tak člověk dlí ve svaté zemi, dá se ten Protestant vůbec číst?
Protestant se mi líbí vždy, když se snaží přesahovat a ne vykolíkovat „protestantské“ pozice. Přesahovat vůči jiným myšlenkovým okruhům, střetávat se s mimokostelními lidmi a jejich světem. Důležité je, že některé autory znám, nevím, jak by se mi Protestant četl bez tohoto pohledu za oponu.
Otázky připravila redakce Protestanta