„Jakmile řeknete, že jsme ve válce, dáte bin Ládinovi to, co chce. Z pouhého vraha se stane válečník.“ (S. Hauerwas).
Otázka, byl-li Usáma bin Ládin válečný nepřítel nebo vrah, není jen hra se slovy. Vřazením do jedné, nebo druhé kategorie se mimo jiné určuje, jaký charakter bude mít odvetná akce. Po válečných nepřátelích se obvykle střílí (tedy myslím, pokud jsou ozbrojení). Vrahové musí být předvedeni před spravedlnost soudu.
Dnes již můžeme říci, že Američané svým jednáním legitimizovali bin Ládina jako válečného nepřítele. Byl zastřelen ve dni, který v křesťanském kalendáři nese název „Neděle Božího milosrdenství“. Prezident Obama prohlásil tuto událost za zásadní obrat v boji proti Al-Kajdě a oznámil, že tak bylo spravedlnosti učiněno za dost.
Sleduji oslavy na Ground Zero a přemýšlím, jakou roli v celé situaci hraje skutečnost, že válka je z pohledu diváků přeci jen zajímavější než soud. Jsou zde jasně vytyčené hranice – jako ve sportovním klání. Na jednom z transparentů stojí „Obama–Osama 1:0“. „Ding Dong, Bin Ladin is dead“ čtu další nápis, který je parafrází na song z „Čaroděje ze země Oz“. Dobro a zlo je zde pohádkově zjevné. Zlá čarodějnice byla sice zabita omylem, ale písnička se hodí. Kolem skandují tisíce lidí pokřik „yů es ej“, mávají vlajkami. Později zpívají hymnu a další písně opěvující Ameriku a citují společně přísahu oddanosti. Dočítám se i o ohňostrojích a speciálních večírcích v barech. Podobnost s oslavou oblíbeného teamu v Super-ballu není jistě jen náhodná.
V médiích pak místy pozvedne hlas někdo, komu jako křesťanovi takové oslavy nepřipadají příliš vhodné. Moderátor však jeho názor odbývá slovy: „Nemůžete mi tvrdit, že Ježíš Kristus nechce vidět poraženou Al-Kajdu, nemůžete tu prostě sedět a tvrdit takovou věc… “
Oslavy zkrátka k porážce nepřítele patří. A – jak tvrdí jeden z jistě přehnaných, ale oblíbených komentářů videa na youtube – komu se to nelíbí, ten je terorista.