Jeremiášovi se událo slovo od Hospodina, jenž pravil:
„Vstaň, vstoupíš do hrnčířské dílny a tam ti dám zaslechnout svá slova.“
A tak jsem vstoupil do hrnčířovy dílny. A vida ho, jak vytáčí na kruhu hrnčířinu. Jenže nádoba, jak ji tak vytáčí z hlíny, se pod rukou hrnčíře zhroutila. A jal se vytáčet tu nádobu napodruhé, až vypadala tak, jak si ji hrnčíř přál vytočit.
A bylo tu slovo Hospodinovo, jenž mi pravil:
„Nemohl bych jako tenhle hrnčíř naložit s vámi, dome izraelský?“ je výrok Hospodinův. „Vida, jako hlína pod rukou hrnčířovou, tak vy, dome izraelský, pod rukou mojí! Nuže, promluvím k národu a království, že ho vykořením, rozbiju a zruším, avšak odvrátí-li se ten národ od svého zla, o němž jsem k němu mluvil, budu litovat toho zlého, které jsem s ním zamýšlel udělat. Anebo promluvím k národu a království, že ho vystavím a vypěstuji, avšak bude-li činit v mých očích zlo a nebude-li naslouchat mému hlasu, budu litovat toho dobrého, o němž jsem pravil, že mu způsobím. A nyní promluv k mužům judským a obyvatelům jeruzalémským a řekni jim: Takto pravil Hospodin: Vida, já vám způsobím zlo, baže zamýšlím proti vám úklady. Odvraťte se každý od své zlé cesty a napravte své cesty a své počiny!“
Poznámky:
Při překladu Jeremiášova obrazu hrnčíře a jeho díla jde o to, s jakým předporozuměním k textu překladatel přistupuje: Z jedné strany, jak moc bere vážně poznatky z oblasti keramiky jako výchozí materie obrazného mikropříběhu, z druhé strany, jak moc deterministicky chápe vztah Boha a člověka, resp. jaká je souvislost s následujícími verši, podle nichž je varovaný národ odpovědný za svůj osud. Výpovědi jsou buď A) ve vzájemném kontrastu: národ není bezejmennou pasivní hluchou neživou beztvarou hmotou bez identity, Hospodin sice může, ale nenakládá s Izraelem jako hrnčíř; anebo naopak B) v souladu: hlína, ač beztvará neohraničená látka, se podílí na vzniku nádoby, vykazuje určitou míru identity a subjektivity, čili svobody a odpovědnosti (jestliže každé přirovnání kulhá, pak toto na několik noh najednou.).
se pod rukou hrnčířovu zhroutila – na rozdíl od ČEPu a spolu s jinými překlady včetně BKr spojuji pokažení nádoby s rukou hrnčířovou. Ale i tak není jasné, zda se nádoba pokazila vadou materiálu, zda hlína nebyla špatně propracovaná, zda nevydržela nápor hrnčířovy ruky vůči točícímu se plastickému těstu, zda přitom sám (možná i nešikovný či roztržitý) hrnčíř neudělal chybu, anebo od jistého okamžiku prostě nádoba přestala vyhovovat hrnčířovu tvůrčímu záměru. Jistá je jen nevratnost procesu, pročež hrnčíř radikálně destruuje stávající dílo a začne úplně znova a od začátku.
a jal se vytáčet tu nádobu napodruhé – asi by bylo teologicky zajímavé, kdyby další nádobu udělal ze stejné hlíny jako tu prvou, nejednalo by se však o profesionální hrnčířský postup, hrnčíř ví, že hlína má svou „tvarovou paměť“, bere si proto na další nádobu další hroudu hlíny, pokažená, znavená a také již příliš provlhčená hlína si musí tzv. odpočinout, alespoň do druhého dne, musí vyschnout, musí se znovu prohníst atd., hlavně ovšem již v textu samém není doklad pro tvrzení starozákonní překladatelské komise (Výklady ke Starému zákonu IV. KN 1998): „Když není s dílem spokojen, rozmačká je a z téže hlíny udělá nádobu jinou.“ (Podtržené vymyšleno.) Suffix u slovesa při absenci předložky, jíž se běžně vyjadřuje ono „z“ hlíny (frapantně v předchozí větě), se vztahuje spíše k nádobě než k hlíně. Hrnčíř tedy naopak z jiné hlíny udělá stejnou, resp. původně zamýšlenou a neúspěšně rozdělanou nádobu, tj. takovou, jaká odpovídá jeho představě, jak se píše v textu.
jako hlína pod rukou hrnčířovou – místo tradičního „hlína v ruce hrnčíře“ (BKr) či „v rukou hrnčířových“ (ČEP oproti originálu překládá plurálem). Hlína není při práci na kruhu prvotně v ruce či v rukou hrnčíře, ale zachovává si svou základní polohu na točícím se kruhu a prochází hrnčířovýma rukama, nicméně samo sebou se úsloví rozumí též šířeji a přeneseně ve smyslu: mám vás pod kontrolou jako hrnčíř má pod kontrolou svou hlínu; další varianty: jako (k) hlíně ruka hrnčířova, tak (k) vám ruka moje; jako na hlínu ruka hrnčíře, tak na vás ruka moje.
Nuže, promluvím k národu a království … – pokračování přímé řeči Hospodinovy kontrastuje s jeho předchozími větami. (ČEP přerušuje přímou řeč novým odstavcem.) Hospodin, ač by mohl, jedná jinak než hrnčíř. Lituje zlého. Nalomenou třtinu nehodlá dolomit, další potopou svět neničí. Národ není pasivní hlína, je schopen obratu a pokání. Vratnost procesu je na rozdíl od vytáčení z hlíny umožněna. Obraz hrnčíře ale zůstává mementem v tom smyslu, že může být pozdě. Řečeno navozeným obrazem: v případě překročení jisté meze se bude zmetek muset vyhodit a bude třeba vzít jinou hlínu a začít zcela znovu a od začátku.