Celou směnu se zdvižným vozem! Do sušárny navážím syrová prkna, suchá odvážím. Za těch osm hodin se mistr přesvědčí, jaké stohy prken jsem navezl. Všechno se přesně spočítá a podle toho vypadá můj výplatní list.
Přečetl jsem pozorně formulář pro statistický výkaz sborové činnosti. A odpusťte – musel jsem se usmát. To je příliš mírný výraz: Rozesmál jsem se. Našel jsem podobnost výkazů s našimi dřevařskými závody – kolik bohoslužeb, kolik lidí, kolik narozených (navezených), kolik zemřelých (naskládaných). Nadřízení revizoři (mistři) zkontrolují výkaz, ústředí (ředitelství) jej vloží do počítače a podle čísel zhodnotí, který sbor je „živý“, který „mrtvý“. Není zapotřebí připomenout, že taková statistika nahrává velkým tradičním sborům.
Tento zastaralý, naprosto zkreslující způsob hodnocení sborů a práce farářů přímo křičí k odstranění. Výkazy musí být pro chod továrny, ale církev není fabrika.
Namátkově příklad: Beskydský sbor Ostravice má podle Evangelického kalendáře 257 členů rozptýlených v 16 vesnicích. Tamní duchovní jezdí za hrstkami evangelíků mnoho kilometrů, aby vykonal pastorační návštěvy. Sbor u Salvátora v Praze má cca 2000 členů, koncentrovaných v Praze 1. Srovnejte práci duchovních po stránce geografické!
Ale jde o hlubší rozměr: V každém sboru musí farář zaměřit práci na specifické problémy, které nelze paušalizovat. Ty se nedají vtěsnat do číselných údajů. Jsou-li někteří členové seniorátních výborů ne-bratry, jakým právem mají rozhodovat oni o sboru? To rozhodování má obvykle klouzavý pohyb. Seniorátní výbor učiní rozhodnutí. Presbyteři napíší odvolání. Jsou pak odkázáni na synodní radu. Náš vrcholný orgán záležitost odkáže zpět na seniorátní výbor. Oba úřady si myjí ruce.
Naše církev má presbyterně-synodní zřízení. Domnívám se, že staršovstva jsou přesunuta na vedlejší kolej a na hlavní koleji si řídí církevní vlak strojvedoucí: seniorátní výbor a synodní rada. To se mi nelíbí, protože presbyteři jsou dobrovolní pracovníci sborem pověření, nikoliv úředníci a funkcionáři placení. Věnují z lásky čas pro svůj sbor. Proto jejich rozhodování by mělo být především respektováno. Oni přece žijí se svým farářem přímo v terénu. Jejich dobrozdání o činnosti faráře by mělo nahradit statistiky zpracované počítačem.
Jak tedy měřit práci faráře? Sborové společenství jsou lidé jedinci, o které se stará farář-pastýř. Jeho svědomí před Pánem církve a jeho práce kontrolovaná spolubratry presbytery jsou jediným kriteriem jeho činnosti. Ta se nedá vyčíslit. Lidé nejsou prkna.