PKP 08 – Žalm 42 v překladu Petra Pazdery Payna
V zářijovém PKP 07 byl uveřejněn překlad 42. žalmu od Martina Horáka. Minulý rok jsem se též pokusil o překlad tohoto žalmu. Ze srovnání s ekumenickým překladem (ČEP), Biblí kralickou (BKr) i překladem Horákovým (MH) vyplývají z mé strany určité otázky. Některé z nich si zde dovoluji položit:
Do jaké míry držet (v PKP 07 postulovanou) doslovnost překladu, která je svým způsobem iluzí a nedostižnou metou? Každý překlad je v podstatě výklad. To se ukazuje např. ve verši 6., kde BKr a Payne chápou hebr. sloveso jdh ve významu „vyznávat“, ČEP ve významu „vzdávat chválu“ a MH jako „vzdávat díky“. ČEP nepřekládá slovo „duše“ ve 3. verši. MH zcela harmonizuje verše 6. a 12., ačkoli se oba verše v originále poněkud liší – v 12. verši pomíjí přeložit: elohaj – Bůh můj, panaj – tvář moje, druhé tázací ma.
Do jaké míry a v jak velkém kontextu držet konkordančnost výrazů? Pokud je cílový jazyk pro určitý význam nadán více synonymy a v opakování stejných slov (notabene v poněkud odlišných kontextech) nelze spatřovat zvláštní záměr, nevidím důvodu synonym neužít („bez přestání volají“ – „celé dny opakují“, verše 4. a 11.).
Naopak jsem pro to, pokud to jde, nepřekládat stejným slovem dva různé výrazy. Rozlišuji tak např. lama ve verši 10. od ma ve verších 6. a 12. (ČEP, BKr i MH překládají vždy stejným: „proč“).
Do jaké míry lpět na doslovnosti metafor? Zvláště v poetických textech. Proč nepoužít poetickou, expresivní či běžnou metaforu místo doslovné? Např. ve verši 4. jsem použil „polykat slzy“ namísto slz spojených s chlebem, resp. pokrmem, pomocí slovesa být či stávat se.
Nemělo by se vůbec překládat víc významovým slovesem? Zvláště tam, kde hebrejština užívá vět jmenných, což činí docela často. Tak také chápu a překládám pomocí sloves několik spojení ve verši 9., začátek verše 11. anebo spojení na konci veršů 6. a 12., která takto pojímám jako celé věty.
Otázkou je též, jak překládat předložku ’al. Slovníky nezakládají opodstatnění pro „v“, jímž ve verších 5. 6. 7. 12. překládají ČEP, částečně BKr, MH („duše se ve mně hroutí“). MH tak činí rovněž ve verši 8. („tvé vlny se ve mně přehnaly“).
Svůj překlad nepovažuji za uzavřený, jsem otevřen připomínkám, námětům i dotazům.
Žalm 42
1. Ke zhudebnění. Vnuknutí. Synům Kóracha.
2. Jako jelen po vodě ve stružkách, tak moje duše prahne po tobě, Bože.
3. Duše má žízní po Bohu. Kdy k Němu, živoucímu, přistoupím a s Bohem osobně se uvidím?
4. Ve dne v noci polykám slzy, jak na mě bez přestání volají: Kde je ten tvůj Bůh?
5. Na to se rozpomínám, a vylévám si duši, že vydat se mám s mnohými a kráčet s nimi do domu Božího halasně a oddaně na velkou slavnost.
6. Jak jsi zkormoucená, duše má, a že si mi tak naříkáš? Na Boha čekej, já opět jej budu vyznávat, jeho osoba zachraňuje.
7. Bože můj, má duše se mi trápí, proto se na tebe rozpomínám od krajiny Jordánu přes Hermon až po horu Micar.
8. Hlubina za hlubinou duní ozvěnou tvých peřejí, všechny tvé příboje a vlny mě zavalily.
9. Až bude den, prokáže Hospodin svou milost, za noci dá mi zpívat, modlit se k Tomu, jenž je mým žitím.
10. Rád bych se Jej, své skály, zeptal: Proč jsi na mě zapomněl? Proč zůstávám v příšeří pod knutou nepřítele?
11. Trnou mi kosti, když plísní mě trapiči moji a celé dny opakují: Kdeže je ten tvůj Bůh?
12. Jak jsi zkormoucená, duše má? Cože si mi tak naříkáš? Na Boha čekej, já opět jej budu vyznávat, mou osobu zachrání ten můj Bůh.