Ve dnech 5.–7. 11. 1999 se sešlo zakládající setkání Spolku přátel ETF UK. Uveřejňujeme pobožnost jednoho z hlavních pilířů česko-nizozemských kontaktů, reformovaného faráře Hanse v. d. Horsta na Zj 18,1–4.20
Milí přátelé fakulty,
vyjděte z toho světa, který se jmenuje Babylon, protože tam nepatříte. Vyjděte odsud. To je možné, když se otevřou hranice. V takovém případě můžeš kráčet k nové (jiné) budoucnosti. Před 10 lety vědělo hodně lidí, kam patřit nechtějí a jaký Babylon má padnout – totiž společnost, kde lidé nemají svobodu být, čím chtějí, a kde se z nich stávají oběti panujícího systému. Tenhle Babylon padl a Západ nad tím nijak neplakal. Ale obraz Babylona, který nám vykresluje Jan, představuje materiál jiného druhu, než nabízí jakékoli komunistické město či společnost. Babylon, jak ho vykresluje Jan, je „kapitol“ – tedy metropole – s kapitálem. Nepodobá se to spíše současnému bohatému světu, který se soustředí jen na zisk? I v tomto světě se jeho „králové“ a obchodníci a jejich instituce soustředí na jeho lepší budoucnost. I církev a fakulta chtějí investovat do budoucnosti. Podívejte se, kolik se už investovalo do nové budovy, jejích organizačních struktur a zahraničních kontaktů. A my jsme zde, abychom to podpořili a dál to vše rozvíjeli. Investujeme do budoucnosti, o níž jsme tak dlouho snili a která se jeví jako možnost bez omezení. A to je dobře.
Nemyslete, že by Jan svým popisem světa naveskrz užitečného chtěl naše sny proměnit v noční můru. Na to je jeho popis vší babylonské krásy a bohatství příliš obšírný a lákavý. To si pak přečtěte v 18. kapitole. Ale když na konci Zjevení popisuje nový Jeruzalém, obraz Babylona bledne. V tom podle mne spočívá Janova kritika světa komerce a prospěchu. Lidé sami toho čekají málo, a proto pak své sny dokážou splnit sami pomocí bohatství a dalších podobných záležitostí. My sami – i my teologové a další přátelé fakulty – jsme ochotni investovat hodně, ale dostatečně neužíváme toho, co už investoval sám Bůh. Plánujeme, konáme konference, schůzujeme, ale zapomínáme vidět své plány ve světle zvěsti svatých, proroků a apoštolů. „Svatí“ nejsou lidé, kteří se izolovali od světa, pobožní nebo od světa odtržení. Ale je to společenství víry, která od budoucnosti očekává víc než hospodářské sjednocení Evropy či otevřené hranice. „Svatí“ jsou lidé, kteří od světa neodstupují, ale přistupují k němu s nesrovnatelně větším očekáváním: jsou otevřeni tomu, co do budoucnosti už investoval Bůh. V tom se liší od lidí, kteří se zabývají prakticky jen vlastní budoucností, v níž je pro Boha a bližního místo jen, když si na ně můžeme udělat čas. A to lidi ničí. „Svatí“ prorokují, že tenhle svět, tohle město je prostor, kde lze chodit s Bohem. A že se také najdou cesty, po kterých budeme spolu moci chodit i my.
Milí přátelé fakulty,
Janův příběh a to, co uzřel ve svých snech, nás zve, abychom promýšleli, jak dobře investovat do budoucnosti fakulty. Je bezvadné, že fakulta má novou budovu, je bezvadné, že roste počet studentů a že fungují zahraniční kontakty – ale o co vlastně jde? Neotevřeme-li srdce a duše očekávání, jež si nevymyslel žádný z lidí, můžeme plánovat co chceme a organizovat jak o život, a stejně je to k ničemu. Můžeme vycházet z překvapení, že Komusi stálo za to do nás investovat. Kdo se to dozvěděl, rád dosvědčí, (tedy bude prorokem či apoštolem), že je tu víc než vývoj a prospěch. Je otázka, odkud vyjít a co nechat za sebou, abychom zůstali u toho, oč vpravdě jde – neskrývat zjevení Ježíše Krista ale dosvědčovat ho.