Nizozemský deník TROUW referoval 11. 7. 1998 o úbytku členů tří protestantských církví (NHK – Nederlandse Hervormde Kerk – Nizozemská reformovaná církev, GK – Gereformeerde Kerk – Reformovaná církev, ELK – Evangelisch-Lutherse Kerk – Evangelická luterská církev), účastnících se sjednocovacího procesu Samen op Weg (Společně na cestě).Zatímco v r.
Pod názvem „Šiřitel pozitivních zpráv“ přináší Rozhlas 20/98 rozhovor s Petrem Oslzlým. Jako příklad zprávy, vnášející pozitivní impulsy do naší společnosti, uvádí brněnský divadelník i ohlas hornodubenecké Parrésie.
Mezi povinnou školní četbu v Izraeli patří i tři knihy českého spisovatele Viktora Fischla (m.j. Dvorní šašci).
Magazín MfD publikoval rozhovor se „zpívající farářkou“ Irenou Škeříkovou. Jejímu založení odpovídají nejvíc spirituály nebo písničky s kytarou, které civilním jazykem vyjadřují nějaké prorocké nazření věcí, vyznání víry či vyznání vin. Na první postní neděli však připravila v kostele u Martina ve zdi zpívanou liturgii podle luterského formuláře. Mladí reagovali vřele.
Wolfharta Pannenberga dolehly díky CDK (Centru pro studium demokracie a kultury) až na Moravu a shromáždily v ekumenickém kruhu v sobotu 25. dubna necelé dvě desítky diskutérů. Jako podklad pro diskusi o sekularizaci sloužil zmíněný článek německého teologa. Jeho základní teze snad vystihují následující citáty:
Jsem dík Ježíšovi ve vrcholné formě už čtyři roky, pravil na závěr rozhovoru v Rozhlase 19/98 Kamil Střihavka. Zmíněná forma se ovšem týká pouze stavu jeho hlasivek.
Na přesvědčení Miloše Rejchrta, že v mentalitě našeho domácího katolictví „přetrvává přesvědčení o prospěšnosti sepětí církve s politickou mocí“, se odvolává v článku Neobvyklé pikle Bob Fliedr (Orientace, LN 21.2): „Triumfalismus slyším všude, kde církev dává najevo, že má na skladě něco extra, a kdo to její extrasuper neuznává, že je vůl“.
Synodní rada ČCE odmítla modlitební iniciativu nazvanou 30 dní modliteb za islámský svět, kterou zveřejnil misijní odbor Kostnické jednoty.
Redaktor Evangelického kalendáře Jan Šimsa se rozhodl evangelickému čtenářstvu prodloužit život o jeden den – do kalendária na r. 1998 přidal 29. únor. Ovšem za to, že jablonecký sbor oplývá dvěma kazateli, může než tiskařský šotek.
Zatím poslední příspě diskusi o kontroverzní koniášovské monografii J. Bílého vyšel v LtN 14/97. Pod názvem Quousque tandem, Catilina? tu historik Martin Svatoš rozebírá sporné odkazy na prameny i autorovu pří publikačí č a dochází k závě Jiří Bílý klame.
Dvacet let po jeho smrti, v roce, kdy by se dožil devadesátky, o něm víme velmi málo, možná ještě méně než v dobách normalizačního vytěsňování, povzdechl si v úvodu svého sloupku Patočka dnes, zítra Miroslav Petříček jr. v LtN 10/97.