Petr Turecký

BÁSNĚ Z JARA 1999

***

Nemohli dosáhnout

věčnosti

roky se zkracovaly

do titěrných okamžiků

a dnes jsem se

dozvěděl

že ty jsi nekonečná

mezi námi není

propast

ale milénium

oslavíme je?

teplo

z tvých úst

hřeje

* * *

Chtěl bych přinést

porozumění

chtěl bych do rozvrácené

duše

přinést mír

kdybych to dokázal

dotknout se dna

kde rodí se myšlenky

chtěl bych ukrást Tvoji moudrost

a ohmatávat to lidské dno

počátek chaosu

chtěl bych se vnořit

a vynořit zas

z vln

z neznáma

Literární příloha časopisu Protestant 10/99

Petr Turecký

Básně

* * *

Chtěl bych přinést

         porozumění

chtěl bych do rozvrácené

duše

         přinést mír

kdybych to dokázal

dotknout se dna

Chtěl jsem ti poslat
tisíc předmětů neviděl jsem je

a šlapal v nich

je to tak známé přítomné v každém

okamžiku

smrštěné kupy částic

Jsem vedle nich tak nahý

budeš taky tančit

Budeš taky tančit v neviditelnu

Petr Turecký

Knih jako je Brueggemannova Bible a postmoderní představivost není mnoho. Vzhledem k tématu, o němž pojednává, není totiž tlustospisem. Už to samo o sobě je pozoruhodné. Na druhou stranu je pravda, že po seznámení s Brueggemannovým myšlením leckterý čtenář zatouží po nějakém autorově tlustospisu, jakým je např. jeho Teologie Starého zákona.

Několik aktivistů se rozhodlo na konci roku 2016 zorganizovat Pochod pro Aleppo. Prohlásili, že „zachránit Sýrii znamená zachránit Evropu. Naše pouť je snahou ukázat, že původní hodnoty žijí a spojují nás. Péče o společné téma je důležitější než uměle vyvolaná nenávist, která rozděluje.“

Proč je dobré číst spisovatele z devatenáctého století? Protože schémata lidského chování zůstávají neměnná. Dějiny se sice mění, národy okupují jiné národy, vedou všelijaké války, uzavírají všelijaké smlouvy, tedy o vývoji lze polemizovat.

Drobná knížka byla pro mne ideálním čtením do tzv. vánoční pohody. Křesťanskou vánoční pohodu popírá každým slovem – a usvědčuje ji z kýče. Maročan Šukrí, narozený v Rífu, se jako malý přestěhoval s rodiči do Tangeru, aby unikli bídě.

Po válce napsala Toyen: Považuji světový názor vědeckého socialismu za dosavadní vrchol relativního poznání absolutní pravdy. (M. Reiner, str. 246). A už v roce 1947 bydlí Toyen natrvalo v Paříži. Co je člověk, ptám se vždycky v situacích, kdy není jisté, co bude.

V soběhrdském kostele vidíme několik obrazů z jinak bohaté tvorby malíře a spisovatele Pavla Rejchrta. Stejně jako bratři Luděk a Miloš i Pavel vystudoval teologii, ale věnoval se především dílu spisovatelskému a výtvarnému. Výtvarnému možná víc, podle jeho vlastního vyjádření se při malbě může více uvolnit.