Výstava s názvem Cranach ze všech stran mne zaujala z několika důvodů. Návštěvník má možnost nahlédnout do myšlení renesančního člověka (zmítaného mnoha společensko-politickými bouřemi) nejen díky vizuálnímu vjemu, ale také díky zasvěceným komentářům k jednotlivým dílům.
Výstavy současných umělců připravuji i proto, aby vznikl prostor potkat se s tím, co zajímá mladé citlivé umělce. Vytvořit most mezi tím, co se odehrává zde v kostele, a tím, co se děje venku.
Nedávno jsem shlédl australský snímek Cesta naděje, který se pro mne stal zvláštním pandánem k filmu Americký sniper (USA, 2014, 133 min; režie: Clint Eastwood). Příběh ukazuje národní australské trauma z první světové války – bitvu u Gallipoli. Australský farmář Joshua Connor má zvláštní talent pro hledání podzemní vody vody ve vyprahlé krajině.
Přirozené pro mnoho lidí je toužit po klidu. O klidu hovoří lidé, kteří poukazují na tzv. konzervativní hodnoty. Klid, rozuměj život beze změn, život nenarušovaný změnou přicházející zvnějšku. Klid, toť odvěká touha po řádu zlatého věku. Klid, toť melancholická vzpomínka na to krásné, co bylo a co už není.
V současné diskusi o tzv. hrozbě islámu a obhajobě tzv. tradičních hodnot se v různých podobách objevuje předporozumění, které můžeme shrnout větou: Naše civilizace je lepší než islámská. Zároveň s tím se objevuje téma konce civilizace. Muslimové na nás prý útočí jak kdysi barbaři na římskou říši.
Tomáš Tichý zastupuje typ malby, která navazuje na klasickou figurativní malbu: vyžaduje perfektně zvládnutou techniku. Kdekdo může několika tahy štětce namalovat abstraktní obraz. Když bude zdatný obchodník, ani nemusí umět malovat. Tím nechci shazovat tradici abstraktní malby.
Nedávno jsem zpracovával život a dílo Petra Brandla pro jednu přednášku. Co je na Petru Brandlovi zajímavé? Leckdo by asi řekl při vyslovení jeho jména, že je to jeden z nejslavnějších českých malířů. Problém nastane, když se rozhodneme podívat na reprodukce jeho obrazů. Zkuste to, moc jich nenajdete.
Hub letos roste tolik, že se to množství vnucuje jako podobenství. Podobenství zní takto: když je dost, je dost pro všechny. Kamarád přijel z Prahy, aby na vlastní oči to množství viděl a mohl se na něm také radostně podílet. A jak to tak bývá – uvnitř svého srdce pochyboval. Vzal si jen malý košíček.
Nad monografií Bonaventury Bouše
V květnu jsem otevřel v Soběhrdském kostele výstavu obrazů malíře Zbyňka Mergentala. Jedná se o diplomovou práci, kterou obhájil v roce 2009 u Jiřího Sopka, oponentem mu byl Daniel Balabán.