– se nazývá publikace, vydaná Centrem pro studium demokracie a kultury v Brně roku 2005. Podtitul knihy zní Eseje – komentáře – diskuse. Kolem trsu 8 esejů autorů z Evropy, Asie i Ameriky se editorům podařilo shromáždit 49 diskusních hlasů z celé České republiky, z nichž některé se vyjádřily ke dvěma okruhům.
Bratr jezuita Petr Kolář na kurzu pro faráře ČCE (Praha 23. 1.–27. 1. 2006), jehož pracovní název zněl „Odvaha“, měl chuť i odvahu říci něco o duchovních cvičeních Ignáce z Loyoly. Živě nás poučil o rozsáhlém systému, který se stává inspirující pro mnohé katolíky i zvědavé evangelíky. Jak mají inspirovat Ignácovy rady evangelíka?
Filosof Paul Ricoeur již roku 1989 připomněl, že vzpomínat na určité – byť i hrůzyplné události – je naší morální povinností. Nejde jen o slavnostní či truchlivé vzpomínání. Máme propůjčit hlas těm, kteří již volat nemohou. Byli umlčeni. Nejde jen o holocaust, jde též o jiné miliony zničených životů, příběhů, které již nikam neběží a ani nepoběží.
Jak se autenticky dívat na „islámský svět“, poradí českému čtenáři jen několik osobností. Jistě mezi ně náleží Širín Ebadíová (60), Orhan Pamuk (54), ale též americký historik Bernard Lewis (nar. 1916) a několik dalších. Dovolují nám nahlédnout do každodenních problémů lidí, žijících ve světě, kterému my zjednodušeně říkáme „islámský“.
Rozhovor s Pavlem Rumlem
Rozhovor s kaplanem Armády ČR majorem Mgr. Pavlem Rumlem vznikal na poslední chvíli po internetu. Na redakční časovou tíseň zareagoval víc než pružně, ač musel odpovídat uprostřed neobvyklých podmínek – nachází se služebně v Tunisku, většinu času tráví v poušti a když je v hotelu, ne pokaždé funguje internet.
– snad Jiří Suchý dovolí, abych parafrázoval jeden verš jeho písně, v níž pak zpívá o dobrých kamarádech, kteří ho provázeli a kteří by měli člověka provázet jako dobré inspirační zdroje ve chvílích dobrých i méně dobrých. Někoho provázeli velmi těsně jiní muži, kteří naháněli mrazení, někdy strach a někdy hrůzu.
Luterští teologové (Honecker, Huber, Körtner aj.) považují lidská práva za téma, které si křesťané přisvojili až v době nedávné. Ilja Herold (Pt 3/07, str. 9) jde v podceňování lidských práv ještě dál, protože je považuje za plod sobecké náročivosti, nemístných požadavků, individualismu a izolacionismu.
Na mnoha vesnicích se vstupuje do doby postní se zpěvem maškar, v jednom českém městečku dokonce v rytmu samby. Maškary chodí od chalupy k chalupě, jdou po celé dědině.
Obzvláště tento rok se hodně hovořilo o identitě Českobratrské evangelické. Není divu, vzpomíná-li se devadesáté výročí jejího založení. V církevním tisku se hledaly a nacházely charakteristické rysy, reformační návaznost, ozvučnost tradic. Zpytovalo se na farářském kurzu i nad publikací Zpytování.
Ivan Hoffman pláče, oplakává politiku i demokracii. Vzpomíná nostalgicky na to, co kdysi bylo a již není.