Pavel Keřkovský

Kohák zařazuje Patočku mezi myslitele, jejichž pojetí racionality není technické, ale metafyzické.

Základní školy na počátku června obdržely prostřednictvím školských úřadů „Návrh učebních osnov Občanské školy“, připravené kolektivem autorů při ministerstvu školství. Osnovy „Občanské školy“ (6.–9. ročník) navazují na „Návrh učebních osnov obecné školy“ (1.–5. ročník). Duchovními otci této nové soustavy základního školství jsou prof. Petr Piťha a prof. Zdeněk Helus.

Matice cyrilometodějská vydala v Olomouci 1992 knihu Kněžím, přemilým synům Panny Marie (524 stran). Je určena členům Kněžského mariánského hnutí. Počet českých příznivců tohoto hnutí zatím publikován nebyl, celosvětově se od roku 1973 rozrostl přibližně na 300 biskupů a 60.000 kněží. Není to tedy zanedbatelný hlas v římsko- katolické církvi.

Pozoruhodný – a především křesťany inspirující – pohled na populární film Schindlerův seznam přináší recenze Andreje Stankoviče v Respektu č. 15. Upozorňuje, jak v spielbergovském uchopení tématu holocaustu dochází k posunům (vynuceným popularizujícím holywoodským zpracováním), díky kterým zůstane utajena skutečně šokující tvář utrpení židů.

opět komunikují. V letech 1984–1989 vycházely jako samizdat. Přetransformování na Souvislosti dle autor–a(ů) Editorialu nepřineslo hlubší záběr. Po prvním pokusu o přistřižení křídel a vyhoštění několika členů redakčního kruhu z dále existujících (dnes již z nakladatelství Zvon také vyhoštěných) Souvislostí začali postižení protagonisté opět „komunikovat“.

Dílčí informace o křesťanství v religionistickém pohledu. Otakar A. Funda, Univerzita Karlova, Praha, 1992

– rébus, do něhož spisovatel Jaroslav Havlíček zašifroval pět jmen: Helena, Lída, Marie, Dora, Ema. Pět dcer vdovce, maloměstského lékaře Hanzelína. Lékaře chudých, kterého mezi sebe městská smetánka nepřijala. Dcery nesou tento úděl odevzdaně, až na Doru. A právě o ni vypravěč příběhu – hejtmanský syn – tehdy nejvíce stál, byť sám o několik let mladší.

Kniha Erazima Koháka „Post scriptum: Psové“ je věnována „ekosebrance a všem přátelům, známým i neznámým, na oslavu vánočních svátků 1993 a na uvítání nového roku 1994“. Vydala ji nadace ekologické výchovy EVA, a přestože autor nenabízí úvod do ekologie ani nás neseznamuje s nejnovějšími ekologickými směry, kniha se ekologické odpovědnosti za tento svět úzce dotýká.

Jarmila Vacková v LtN č. 47/1993 (s. 11) odhaluje skrytou tendenci dnešního umění – ikonoklasmus, sebedestrukci výtvarného umění, zejména malby. Podobně destruktivní působení nalézá ve filosofické tradici, jak ji reprezentuje Jacques Derrida.

(nakladatelství Rovina, 1992; druhé vydání nakladatelství Libri, 1993).