Před deseti lety (22. 4. 1986) zemřel v USA Mircea Eliade (1907–1986), religionista rumunského původu. Vytvořil rozsáhlé dílo, které je nyní postupně překládáno i do češtiny. Jako samizdat jsme v sedmdesátých letech mohli číst „Mýtus o velkém návratu“ (1949; po listopadu vydalo Oikúmené, Praha 1993). Česká křesťanská akademie vydala „Posvátné a profánní“ (1957; česky 1994).
Ze zástupu našich předchůdců vybral Přemysl Pitter ty, kteří změnili „srdce i hlavy“ svých současníků a zůstávají výzvou i generacím následujícím. Duchovní revoluce se od technických a technologických liší právě tím, že každá generace vždy znovu musí budovat svou Evropu. Jinak jí hrozí rozmělnění v barbarsky prožívané přítomnosti.
V metodologii věd se odehrály během 20. století převratné změny. Kosmos se proměnil v dramatický dějinný příběh. Dějinnost jako by narušila dosud zaběhané přístupy. Bipolárnost věd se rozkolísala – když začali filosofovat fyzikové, astrofyzikové, a poslední dobou i biologové. Jako by se setřely hranice mezi humanitními a přírodovědnými obory.
Čtení: 2 K 11,16–33
Je někdo sláb, abych já nebyl sláb spolu s ním? Propadá někdo pokušení, abych já se tím netrápil? Mám-li se chlubit, pochlubím se svou slabostí!
2. Korintským 11,29–30
vycházejí již v druhém vydaní (Praha 1994, Ježek). Kohák sleduje hlavní proud českého myšlení, který si vytvořil dostatečné řečiště, aby byl sledovatelný a nosný: „Život v pravdě“. To je také prvá polovina podtitulu. Ta druhá „a moderní skepse“ naznačuje, že reflexe o „životě v pravdě“ není rozbita „moderní postmoderní skepsí“.
Radim Palouš, Praha 1994, Academia.
Publikace obsahuje všechny referáty a následnou interdisciplinární diskusi ze stejnojmenné konference, která se konala v Brně 3.– 4. prosince 1993 na Masarykově universitě. Konferenci pořádala Česká společnost pro studium náboženství ve spolupráci s Českou biblickou společností.
Sborník ke kanonizaci nového katolického světce