Pavel Keřkovský

Paradigma

Je skutečně současné paradigma náboženské? Není z hlediska mezináboženského dialogu paradoxně rozhodující spíše paradigma etické, popř. paradigma sekulární etiky? Dalaj Lama XIV., panovník a myslitel tibetský, žijící v exilu od roku 1956, držitel Nobelovy ceny míru (1989), pozoruhodným způsobem ocenil sekulární etiku jako perspektivní oblast mezináboženské domluvy.

Nová orientace

se zrodila v Českobratrské církvi evangelické v období prvních náznaků nového kulturního kvasu (vznik revue Světová literatura), za stálého politického tlaku a restauračních snah o ateizaci společnosti.

Kniha o svatém

Dva luterští theologové obzvláště ovlivnili myslitele 20. století. Dva antipody, hleděno očima religionistů. Dietrich Bonhoeffer, průkopník nenáboženské interpretace evangelia, jehož hlas jakoby dozníval v příboji rozlévající se religionistické vlny, na jejímž hřebeni stále trůní Rudolf Otto, autor studie o svatu.

Poznámka k polemice v LN

Přijmeme-li zjednodušující optiku vidění Emanuela Mandlera (LN 29. 12. 1998) (a také Michala Šimka – LN 19. 12. 98), pak karikujeme minulost i přítomnost a život křesťanů v totalitě měříme dvojím metrem: katolíci nástrahám režimu odolali, evangelíci díky J. L. Hromádkovi jen přisluhovali.

Kdo má z čeho maturovat?

Povinná maturita z matematiky se stala politickým tématem číslo jedna. Přesná a logická věda nenechala téměř nikoho chladným, ač ze zjištění, že např. 5 + 6 = 11 nikoho nepolije horkost ani nikomu nepřebíhá mráz po zádech. Jde prostě jen o správné tvrzení, logicky nevyvratitelné, tak jak je to v matematice běžné.

Křesťanské hodnoty

V Souvislostech Jana Pokorného (7. 12. 2016 – Křesťanství jako nástroj populistů?) se měly probírat křesťanské hodnoty v návaznosti na protestní dopis Synodní rady ČCE, který jasně vytyčil základní křesťanské hodnoty a odmítl populistické aktivity presidenta Miloše Zemana na zářijových svatováclavských slavnostech 2016, vedených kardinálem Dominikem

Tragické a křesťanské

Eugen Drewermann v knize Tragické a křesťanské (CKD 1997) spatřuje osudový nedostatek katolické teologie zejména v ignorování nevědomého, v absenci zájmu o hlubinnou psychologii, v nedocenění tragického, podcenění působnosti neodvratných osudových sil a v přetěžování jedince morálními požadavky.