Tak si připadáme maličcí. A tak rádi ve svém rozhodování přitakáme velmocenským rozhodnutím. Oni jsou znalci, tak se rozhodují. Neodevzdávejme se takto ve prospěch velkých. Vždyť jim tím dáváme svůj život všanc.
Člověk se rozhoduje podle toho, co dostal. Ale svůj život jsme nedostali od velmocí, amerických nebo ruských. Život máme od Pána Boha.
Jednou jsem probíral se svým spolužákem, religionistou na Karlově univerzitě, nyní vikářem v benešovském sboru, proč je možné napsat jednu knihu o všech světových náboženstvích, a o křesťanství ne, a on mi přitakal. Při jedné z návštěv u přítele v Berlíně jsem si však zakoupil knihu od Hanse Künga Christentum.
Jedním z mnoha témat knihy Josefa Veselého Věřit a rozumět, mezi něž patří postavení kazatele tváří v tvář Bohu, světu, jeho dějinám, pokání, zdraví, smrti, soudu a milosti, naději a lásce, je také víra z článku Hluboce věřící?. Než se vyjádřit ke všem tématům v autorově pojetí, bude lepší sonda do tohoto článku. Totiž sonda do toho, jak J.
Nemůžeme vyčítat Petru Příhodovi, že se primas český vysloví ještě hůře, než to on ve své polemice vložil do úst Janu Škrobovi, aby si ulehčil svou apologii arcibiskupa. Jak má správný katolík, navíc konvertita, vědět dopředu, jak se vysloví jeho svědomí?
Kniha Jonáš vyšla v pondělí. Měl jsem to štěstí, že pro mne následující neděle byla volná. Knihu jsem začal číst v pátek, první den. Druhý den jsem ji dočetl. A přede mnou by úsvit dne třetího. Dostaví se katarze? Jak by nemohla?
Ježíšovo slovo: „Poznáte Pravdu a Pravda vás vysvobodí“ mi v poslední době stále nutkavěji podsouvá svůj protiklad: „Uvěříte lži a stanete se otroky!“
Pít či nebýt?
Co je to za otázku?
Když dívka v náručí ti leží.
Snít či bdít?
Pověsit se na vlásku?
Když s neláskou nelze žít.
29. 9. 1992, Amsterdam