Déjà vú! Akcentovaně!
Srdce tluče na poplach
chřípí se rozevírá
vzrušující nový svět.
Vědět a vidět je o strach
kazajka mě svírá.
Než-li chtít chci nebolet.
Bůh promluvil
a jeho slovo platí.
Z pravdy si život uvil
milení, zlatí!
25. 5. 2009
Jiří Šimsa
Čtení: Genesis 12,1–5 Text: Lukáš 9,57–58.61–62
Lk 9,57–58.61–62
Když se ubírali cestou, řekl mu kdosi: „Budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“ Ale Ježíš mu odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu složil.“
Chtěl jsem psát o válce. Chtěl jsem napsat, že válka problémy neřeší. Dále jsem chtěl napsat, že válka odsunuje možnost řešit vztahy mezi těmi, kdo bojují, nejen o dobu, kdy válka probíhá, ale o dobu mnohem delší. Vždyť každé násilí je slepé a nikdo neví dopředu, co během války nebo po ní nastane. Zkrátka, že válka má nevypočitatelné následky.
Ezediáš Pumlan pravil „Církevní rok je pohanský pes, zakousnutý do vlastního ocasu“, a pustil mi tak vzduch. Mohl jsem se nadechnout. Tak přece nás svoboda provází!
Ostrava. Pro mě město Karla Kryla, Jendy a Dáni Balabánových. Celá ta léta dospívání mě posilovaly písně Karla Kryla hořkou vírou i nadějí. Splnila se v roce 1989? Hořčina se usadila u srdce. Karel Kryl zemřel. Naše srdce však hořce hořelo. Srdce Jendy Balabána běželo tou hořčinou až příliš prudce. Zastavilo se 23. 4. 2010. Jeho víra nás však nese dál.
Ostrava. Pro mě město Karla Kryla, Jendy a Dáni Balabánových. Celá ta léta dospívání mě posilovaly písně Karla Kryla hořkou vírou i nadějí. Splnila se v roce 1989? Hořčina se usadila u srdce. Karel Kryl zemřel. Naše srdce však hořce hořelo. Srdce Jendy Balabána běželo tou hořčinou až příliš prudce. Zastavilo se 23. 4. 2010. Jeho víra nás však nese dál.
Ostrava. Pro mě město Karla Kryla, Jendy a Dáni Balabánových. Celá ta léta dospívání mě posilovaly písně Karla Kryla hořkou vírou i nadějí. Splnila se v roce 1989? Hořčina se usadila u srdce. Karel Kryl zemřel. Naše srdce však hořce hořelo. Srdce Jendy Balabána běželo tou hořčinou až příliš prudce. Zastavilo se 23. 4. 2010. Jeho víra nás však nese dál.
Na místo rvavých vran
used’ na duši havran
Krákáním zkrvavělé uši
zabydlil krkavec, i duši
Jiří Šimsa, 1. 6. 2010
V Protestantu 7/2010 jsme spolu s krátkými komentáři otiskli kázání Marka Zikmunda, jež zaznělo na pohřbu Milana Paumera. Dnes přinášíme reakce Jiřího Šimsy a dalších přispěvatelů.
Kniha: Zeptej se táty. Napsal Jan Balabán. Na obálce portrét dvou bratrů. Z jejich podobnosti se dá usuzovat na společnou podobu jejich otci. Teprve v knize existuje jejich fiktivní sestra. Jejich comparatio tertium.