Jáchym Gondáš

Při přemýšlení nad textem Marka P. Lukáška (viz str. 4) mi vyvstávají dva motivy, které považuji pro dané téma za zásadní. Je to otázka funkce uměleckého díla a pojetí kostela jako „odděleného místa“.

Martin Heidegger ve svém úvodu ke knize Bytí a čas konstatuje, že „samozřejmost“ je hlavním tématem filosofie. Ne otázky na první pohled komplikované a nesnadné, ale naopak to, co se díky své jasnosti a všednosti propadá do mlhy samozřejmosti. A my bychom jen těžko hledali samozřejmější příslovce, než je právě zde.

Mezi nejuniverzálnější náboženské metafory patří ob- raz boží vertikality respektive motiv lidského obracení se vzhůru. Každý současný helénista neomylně začuchává, že „něco je nad námi“. Není proto nijak samozřejmé, že biblický text tuto (už poněkud opotřebovanou) metaforu přijímá a rozvíjí. Mnoho jiných, podobně univerzálních, totiž Písmo odmítá nebo převrací.

Důraz na společenství, to je, zdá se, dnes všeobecně akceptovaná charakteristika křesťanské existence. Odmítnutí individualismu se objevuje v populární i serioznější teologizující literatuře v mnoha variacích. Ne vždy je ale tento princip spolu-bytí dále upřesněn. To „spolu“ může mít totiž velmi rozmanité podoby.

Když čteme, jakým způsobem kniha Genesis popisuje stvořitelské dílo, nepřehlédneme, jak velkou roli zde hraje oddělování. Tma a světlo, noc a den, nebeská klenba rozhrnující záplavu prvotních vod, hranice souše, v tom všem bylo Stvořitelovo slovo přítomné jako čepel odsekávající přilnavé kusy doposud neartikulované materie.

Slovesa a podstatná jména – to jsou slovní druhy, které mají v našem mluvení a myšlení určitou výlučnost. I při čtení biblického textu svítí jasnějším světlem, upoutávají pozornost. V této dvojici druhů se spojuje hebrejská tradice s motivy starověkého Řecka. Slovesa vyjadřují dění, události, dynamiku Božího a lidského jednání.

Nemineme cíl, když konstatujeme, že Alberto Manguel je v českém prostředí přímo předurčen k oblibě. Knihy tohoto v Argentině narozeného kanadského autora totiž spojují motivy, které jsou v našem intelektuální prostředí v současnosti poměrně populární.

Petr Pokorný – Úvod do Nového zákona

Následují text je úryvkem z delšího textu Nemocné tělo – ohrožení církve a kázeň jako léčebný proces. Otiskujeme z něj zkrácenou verzi úvodní kapitoly Utrpení těla – nemoc a zranění, v níž autor promýšlí, jaký typ své „zraněnosti“ se nesmí církev snažit vyléčit.  

Barbora Spálová, Bůh ví proč