Patří myšlenka „velkého odmítnutí“ do starého železa?
Textem J. Gondáše se se čtenáři dělíme o téma diskusí, které v redakční radě vedeme. Jako první odpověď otiskujeme následující text Jakuba Orta a budeme vděčni za další reakce.
Textem J. Gondáše se se čtenáři dělíme o téma diskusí, které v redakční radě vedeme. Jako první odpověď otiskujeme následující text Jakuba Orta a budeme vděčni za další reakce.
„Napsat tři skvělé knihy, to by bylo víc, než si člověk odváží doufat,“ zaznamenal si v sedmdesátých letech do svého deníku Ivan Klíma
Procházím lužním lesem k soutoku Labe a Vltavy.
Vděčnost a křesťanství – to by se, zdá se, mohlo dobře rýmovat.
Lidský život je nekončícím řetězcem rozhodnutí. Od rána do večera jsme stavěni před větší či menší dilemata.
Malé dítě mi položilo otázku: Kdyby ses musel vzdát jednoho ze svých smyslů, který by to byl?
Už od prvních stránek Bible nacházíme v jejích textech motiv hranice mezi vnitřním a vnějším.
Dobře není jen tak ledasjaké slovo. Nese v sobě váhu absolutního etického soudu.
Mezi starověkými literárními památkami celého světa nenajdeme tradici, která by nějakým způsobem nevyužívala motiv triády.
Vydanost a nejistota lidského života nikde není tak jasně viditelná, jako v trvalém hledání bezpečí.