Jáchym Gondáš

„Jak nesčetná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi učinil moudře,“ vyznává žalmista (Ž 104,24) a uvádí nás tak přímo do jádra starozákonní zvěsti o stvoření.

O trajektoriích ducha nad deníkem Henryho Davida Thoreaua

Nikdy neříkej nikdy. To je častá rada, zaznívající obvykle od takových lidí, kteří už mají nějaký ten rok života za sebou a tuší či vědí, že pohyb existence někdy vyvrátí i naše nejpevnější předsevzetí a sebevědomé deklarace.

Dokonalost je cílem kosmu. Každá bytost a věc ve světě směřuje k svému završení, k plnosti, k dokonání.

Slovo zdaleka poměrně hojně se vyskytující v Kralické bibli z novějších překladů téměř vymizelo a bývá obvykle nahrazeno méně archaickými opisy.

Křesťanství je nízkoprahové náboženství. Když se porozhlédneme po pestré krajině různých náboženských tradic, velmi často přitom narazíme na fenomén určité výběrovosti.

Hora Gerizim nebo Jeruzalém? Jaké je to nejvhodnější a nejpravověrnější místo pro uctívání Hospodina?

„Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: Jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem.“

Jedním z nejčastějších časových údajů, se kterými se setkává čtenář biblických textů, je strohé „dnes“.

Svět se mění před očima. Za poslední dva roky se toho událo tolik, že i ti nejzarytější milovníci klidu a stability museli připustit, že stejné jako dřív už to asi nikdy nebude