„Vaculík totiž, kromě jiného celým svým dílem, přispívá k tomu, že některé příběhy získávají jakési oficiální dovolení k tomu, že mohou být vyprávěny. A tak je přirozeně státní a osobní zároveň. Když Vaculík mluví o tom, že jde někam pěšky, udělá z toho umění, a mnozí se pak osmělí chodit pěšky i vyprávět o tom… Vaculík ukázal, jak lze říkat některé věci a zachovat při tom plnost svobody. Každý čtenář, tím spíše čtenářka, pozná Vaculíkovo zakotvení v chůzi, společenství blízkých, v písni a v ženském klíně.“ (Jan Šícha, Viník oceněn!, LtN 44)
„Připadám si trochu jako Buffalo Bill, když na konci života jezdil s Cirkusem Buffalo Billa,“ říká o svém novém zaměstnání v Ústavu pro studium totalitních režimů vydavatel Vokna a nestor českého undergroundu František Stárek, zvaný Čuňas. „Důvodů, proč jsem šel zrovna sem, bylo víc, například to, že jsem v poslední době četl některé práce historiků, kteří pracují s materiály StB. Hodně často to vypadalo, že těm materiálům až příliš věří. Oni sice estébáci zapisovali, co se dozvěděli, poměrně věrně, ale nedozvěděli se zdaleka všechno, a další věci se dozvěděli značně zkresleně.“ Šestnáct čísel samizdatového Vokna, časopisu pro druhou i jinou kulturu najde pamětník i zvídavý čtenář na http://www.vons.cz/vokno/ (Žádná diktatura nepřežije nástup IT technologie, Tvar č. 16)
Cabernet je v bednách, hrozny sú celkem pěkné, je nám sice zima, ale má zas pršet, tak rači ještě projdem aj Rýňák, ať je už letos všecko posbírané, říkám ženě. Jenže u Rýňáku pohled na zhnědlé pohnilé hrozny nevěští pěknú sklizeň (ach to počasí už přes měsíc nanicovaté!), a když se nám pak u nejopečovávanější sorty, krála vín, vrcholu sezóny, hnilobou rozpadají hrozny pod rukama a většina úrody letí zmařená na zem pod keře, bereme to s pokorou a klidem, a konečně aj s humorem. Daleko horší je, že to počasí bylo špatné také celý měsíc před krajskýma volbama! 27. října z vinice, Marek.