V sobotu 1. 10. 1994 byl při slavnostní mši ve slavkovském římsko-katolickém kostele pasován na komtura řádu sv. Lazara Jeruzalémského synodní kurátor českobratrské církve evangelické MUDr Zdeněk Susa. Vznik tohoto rytířského řádu spadá do doby 1. křížové výpravy. V současné době je ekumenické povahy.
Kolem dopisu vikáře Michala Šimka sborům moravsko-slezského seniorátu (Protestant č. 8/94) se strhla velká korespondence silných slov, která však většinou nebyla adresována redakci a není zřejmě určena ke zveřejnění. Upozorňujeme, že nejde zdaleka jen o starost jednoho vikáře. Hned 25. 6. 1994 odeslali účastníci kursu pro začínající kazatele v Chotěboři dopis ThDr Hromádkovi, v němž vyjadřují obavy, že jeho zvolením do funkce seniora „nastalo nebezpečí rozdělení církve“, a navrhují mu proto, aby rezignoval (15 podpisů, včetně jednoho seniora a jednoho profesora ETF UK). K tomuto apelu se redakce Protestanta připojuje.
Od 6. října do konce prosince 1994 vystavuje v Liptovském Mikuláši v Galérii P. M. Bohuňa švýcarský fotograf Michel Bühler, jehož fotografie provázejí většinu čísel letošního ročníku Protestanta. Výstava bude pak pokračovat ve Spišské Nové Vsi a v Tatranské galerii v Popradu.
Jednu z nejobsáhlejších zpráv o oslavách výročí Jana Žižky z Trocnova uveřejnily LN dne 17. 10. Netýkala se ovšem oficiálních oslav za účasti prezidenta, o nichž LN pomlčely, nýbrž srocení „vlasteneckých skinheadů“. Žižka jako údajný symbol tvrdé ruky, pořádku a nacionální čistoty je prý silně inspiruje. Po komunistické interpretaci husitů coby jakýchsi pre-proletářů slouží nyní husitství jako ideologická opora fašizujícím strážcům bílé rasy a národní hrdosti. (Při trvalém nezájmu většiny evangelíků o hlubší porozumění této periodě českých dějin a neschopnosti srozumitelné interpretace na veřejnosti dočkáme se možná ještě nejednoho překvapení.)
Spor samolibé rétoriky se zdravým rozumem – tak působí polemika Václava Bělohradského v Lidových novinách proti kulturní veřejnosti, která chce chránit děti před mediální brutalitou. Vedle psychologa Pavla Říčana, který se ve věci angažuje (podobnou petici předala parlamentu ČR synodní rada ČCE už před delším časem), odpověděla Bělohradského výsměšným útokům v pátek 21. října mj. spisovatelka Daniela Fischerová, která zcela příkladně usvědčila postmodernistu z myšlenkové zvůle, když odhalila jeho postup – určitý názor nejprve dovést ad absurdum, a pak s těmito svými fantaziemi polemizovat. Nezdá se však, že by to filosofem nějak otřáslo. Naprosto stejného zkratu se dopustil hned v pondělí 24. října v demagogickém útoku proti L. Vaculíkovi. Ať už se Bělohradský zesměšňuje, jak chce, křesťané by se rozhodně měli k petici umělců veřejně připojit.
„Evangelický skanzen vzkříšen“ – hlásal titulek v LN 20. října nad článkem Petra Vebera o aktivitách ve Velké Lhotě u Dačic, kde vzniká „památník nepřerušených dějin české reformace“. Je to všechno pěkné, ale když už se hudební kritik nechal zlákat, mohl být více reportérem. Těžko by pak zamlčel prostou otázku – lépe křísit sbory nebo skanzeny? Chceme být živou církví, anebo turistickou atrakcí?
Osnovy Obecná a Občanská škola autorů Petra Piťhy a Zdeňka Heluse kritizoval v Respektu č. 41 Petr Holub. Poučen materiálem Jaromíra Procházky (Protestant č. 8/94), kde ovšem šlo především o výtky metodologické, pozastavuje se nad argumentací autorů, že osnovy jsou „alternativní“ a evangelíci si mohou napsat dějepisné osnovy vlastní a užívat je zas na svých „alternativních“ školách. „Odtud pak zřejmě vyplývá, že podobný postup může zvolit nejen půlmilionová slovenská menšina – o dějinách Slováků před rokem 1918 se Občanská škola vůbec nezmiňuje – ale i čtvrtmilionová romská minorita, o které rovněž v osnovách není řeč. Tato logika sice pochází z dílny konzervativních pedagogů, v praxi však není ničím jiným, než výzvou k dalšímu prohloubení anarchie a schizofrenie, která vládne v oboru vzdělávací politiky českého státu.“
Š. + T.