Hutně a chutně 6/2021

Číslo

„Situace je vždy mnohem složitější a nedá se zjednodušit na dichotomii tyran–demokrat. A velmi často se do toho promítá i fakt, že protirežimní aktivisté prostě nemají představu o tom, co bude, až režim skončí. Mnozí z nich upínají síly k tomu, aby režim vůbec padl, a bojují proti tomu, co je teď. A je to i případ běloruské opoziční lídryně Svjatlany Cichanouské, která v minulých dnech přijela do České republiky…

Mnozí komentátoři jí vyčítají, že nepředstavila jasnou vizi, co bude po Lukašenkovi. Její situace jakožto opozičníka v emigraci je složitá, jelikož její vliv je především symbolický. Protestující a opozice se nyní musí soustředit v první řadě na to, jak donutit Lukašenka, aby se vzdal moci, což je za současné situace běh na velmi dlouhou trať. Vize je Bělorusko bez Lukašenka – stát, v němž se bude žít jeho občanům dobře. V tuto chvíli je to jasně artikulované poselství, které přesně vystihuje to, co Bělorusové chtějí.“ (Tereza Soušková o kampani proti běloruským aktivistům, Alarm 14. 6.)

Orbán se v průběhu let měnil z liberála na národního konzervativce, který odmítá liberální demokracii, hodnoty Evropské unie, otevřenou společnost, antidiskriminační zákony a vše s tím spojené. … K čemuž patří jak rozdělování společnosti na Maďary a ty ostatní (třeba migranty), tak i rozdělování občanů na slušné, konzervativní, pracující a na druhé straně na levici a liberály, které on chápe jako odnárodněné. … mezi evropskými populisty se stal vůdcovskou figurou Světového kongresu rodin – organizace financované Ruskou federací, která se staví za takzvanou tradiční rodinu a soustřeďuje celou řadu pravicových hnutí a náboženských fundamentalistů. … v Česku jsme se vždycky chápali jako poměrně liberální společnost, a teď zjišťujeme, že jí úplně nejsme. V ostatních zemích je to ještě viditelnější, třeba na příkladu katolických církví, které se ukazují mnohem konzervativnější, než jsou jejich sestry na Západě, které si prošly debatou o vatikánském koncilu a dnes jsou třeba mnohem otevřenější migraci i muslimům, zatímco střední Evropa, Polsko, Slovensko, Maďarsko, Chorvatsko jsou země překvapivě velmi konzervativní, nacionalistické a církve jsou zde ochotné za svou nově vydobytou roli ve společnosti a v politice zaplatit skrze alianci s poměrně nacionalistickými politiky. Najednou zjišťujeme, že naše modernistická minulost v nás vytvořila iluzi, že jsme na úrovni světového dění, ale ukazuje se, že je to trošku komplikovanější.

Zora Hesová v rozhovoru pro Deník N