„Čteme den po dni Snář, bez netrpělivosti, napětí, s potěšením. Je to dobré čtení. Je zajímavé, že nepůsobí už tak drásavě. Jestli se to stalo drobnými úpravami a škrty (myslí Jenda), nebo tím, že my sami jsme se změnili, nevím. Čteme to podruhé a jinak. Taky tehdy otevřená a příliš čerstvá přítomnost se stala minulostí, jakoby dávnou. Touha po smíření vystoupila do popředí. Děkujeme. Chtěla bych Vám také poděkovat za všechny dopisy, vzpomínky a pozdravy, jimiž jste nás provázeli v zimních těžkých měsících. Od jara se nám den ze dne začalo dařit lépe a nyní se zdá, že je vše dobré…“ Milena Šimsová (V Brně 15. července 1982)
„…Spěchám také poznamenat, že jsem ve Snáři nic neměnil! Škrtl jsem jednou Biľaka a asi třikrát kurvy, jež jsem nahradil slovem „oni“ (zápis o návštěvě Císařovského), dále jsem plné jméno a adresu inženýra R. zadržel. Ale to je namouduši všecko! Jsem velice rád, že na vás teď četba působí tak, jak sdělujete.“ Ludvík Vaculík (19. 7. 1982)
Z výboru korespondence Jana Šimsy a Ludvíka Vaculíka Vážený pane Mikule (Olomouc 2003)