„Ježíš nás učí, že když člověk vnějšně tratí, vnitřně získává. Že je důležité, co máme v srdci, a toto umět ve druhém probouzet. Že slovo, za které ručíme, je silné. Že nejsou hranice mezi lidmi – každý má svoji důstojnost… Ale přece jen hlavním poselstvím je jeho svoboda. Vůči vlastní pověsti, osobním preferencím, díkům, uznání. Skončil na kříži, bezmocný, ponížený, ale tím vrcholně svobodný. … je pro mě dobrodružné vybírat z jeho bohatého odkazu. Ale snad jsem se naučil dostatečně civilně to interpretovat.“ (biskup Václav Malý v rozhovoru v LN 19. 4.)
„Prezidentská milost je… je nezastupitelná tam, kde ulehčí velkému utrpení nebo pomůže napravení křivd, jichž se dopustily orgány činné v trestním řízení a justice na desítkách našich spoluobčanů,“ říká mj. předseda spolku Šalamoun John Bok v rozhovoru v Literárních novinách 5. 5.
„… jednoduché třídění podle národností je scestně. Každý člověk se projeví teprve ve chvíli, kdy pocítí nebo dostane určitou moc nad druhými lidmi.“ Takto zakončila Květa Syrová z Prosetína vzpomínku na výklad, jímž prof. B. Komárková osvětlovala v r. 1966 vysočinské evangelické mládeži, jak je to s údajnou slovanskou holubičí povahou. (Českobratrské Horácko 1-03)
„Když ztratíš Dasein, získáš design“ vysvětlovali Ezediáši Pumlanovi při debatě redakční rady nad textem Petra P. Payna O duši.