Nejsem a nechci být majitelem pravdy./ Mně přesně vyhovuje putování na pomezí hereze./ Abych se vyhnul tomu, čemu se říká pokoj víry,/ a co je pouhým sebeuspokojením, vyznává Czeslav Milosz v Teologickém traktátu. V překladu V. Buriana ho otiskly LtN 12/02.
„Nemám odpověď, proč je smrt a co je po ní, ale snažím se pomoci se s ní vyrovnat,“ odpovídá polní kaplan Jan Blažek, když se v článku Proč je smrt? (LtN 11/02) vracel k nejtěžším chvílím mise s jednotkou SFOR II v Bosně. K světlejším zážitkům patřilo, když se o misijní neděli čeští vojáci vydali na mši do katolického kostela. Stařičký otec Ante tu v kázání vyzýval farníky, aby se zapojili do budování cesty rozbité válkou. „Je to také misie,“ hlásal, „a kdo nemůže, ať aspoň přinese rakiji pro ty, co pracovat budou.“
Začíná se hovořit o ose Mnichov-Vídeň-Budapešť. Jistě ten pojem cosi naznačuje, ale bylo by lépe se mu vyhýbat… Mísí demagogy od sousedů s lidmi, kteří mají k nacionální demagogii velmi daleko. Takový pojem může otrávit v Mnichově, Vídni i Budapešti mnoho lidí, kteří deset, dvacet, třicet i víc let pracují na sousedském smíření a sblížení. (V. Burian, Nebezpečná slova, LtN 12/02)
Německý výbor z textů Boženy Komárkové s předmluvou J. M. Lochmana pod názvem Gewissen, Widerstand und Toleranz vydalo nakladatelství LIT Verlag Münster-Hamburg-Berlin-London.