Hutně a chutně 4/1997

Číslo

Dvacet let po jeho smrti, v roce, kdy by se dožil devadesátky, o něm víme velmi málo, možná ještě méně než v dobách normalizačního vytěsňování, povzdechl si v úvodu svého sloupku Patočka dnes, zítra Miroslav Petříček jr. v LtN 10/97. Upozorňuje, jak málo z Patočkova díla je zpřístupněno: Ani v případě Patočkovy filosofie nelze donekonečna omílat z ohmataných sešitků léty osvědčené banality…c především je třeba jeho dílo konečně vydat a interpretovat z dnešní perspektivy.

Musím napsat, že víra navěšená na mocenské a majetkové ambice a požadavky mě dokonale znechucuje. A jestli bych chtěla o nějaké psát, jestli by nějaká byla s to provokovat poetický dar ve mně, byla by to účinná víra Františka Lízny, když hovoří se svými svěřenci na Mírově, těžko ale rozsvícení světel ve tvaru kříže na Letenské pláni – napsala m.j. Eva Kantůrková ve svém příspěvku do ankety o vztahu tvorby a víry v LtN 12/97.

Pod titulkem Zapomenuté nebo jen opomenuté výročí? připomíná časopis Print&Publishing 1/97 450. výročí narození tiskaře Daniela Adama z Veleslavína, předního tiskaře a nakladatele druhé poloviny 16. století, tajného příslušníka Jednoty bratrské. V tomtéž čísle se zamýšlí doc. V. Kraus nad problematikou grafické úpravy učebnic, především nad spojením slova a obrazu. Jako trvale nosné a inspirativní řešení uvádí Komenského Orbis pictus, vydaný v r. 1658 v Norimberku. V této souvislosti připomíná i pedagogickou produkci jednoty a bratrskou výchovu tiskařů a typografů.

Nekrolog prof. B. Komárkové přinesly m.j. i Univerzitní noviny MU v Brně. Autor Jiří Sedlák tu jako nejvýznamnější spis vyzdvihl habilitační práci Lidská práva ve filosofii 19. století.

„Církev nesmí přehlížet jevy, které lidem berou naději nebo nahánějí strach. Musí se učit vnášet milosrdenství i spravedlnost, odpuštění i pravdu a naději také do společnosti, v níž žije. Musí se ozvat proti chamtivosti a vykrádání podniků a bank, musí se ozvat proti připravovaným zákonům, které ublíží postiženým nebo rodinám, musí se postavit proti tendencím, učením a hnutím, které prosazují nesnášenlivost, nenávist jakéhokoli druhu a násilí. Nevím, zda to naplní kostely, ale v každém případě bude církev dělat alespoň něco z toho, co má.“ – napsal m.j. ve své zprávě pro konvent Brněnského seniorátu senior Pavel Kašpar.

T.