Strach z uprchlíků vypovídá hlavně o nás samých, říká v rozhovoru pro Deník N historik Michael Frankl, který získal největší evropský vědecký grant na svůj výzkum fenoménu uprchlictví ve 20. století ve střední Evropě.
Nacházíte v historii snadno paralely v rétorice odpůrců pomoci?
Ano. Uprchlíci jsou pokaždé trochu jiní, ale nenávistný jazyk je často podobný. To platí zejména pro konstrukci uprchlíka jako úhlavního nepřítele národa či civilizace, která je velmi blízká některým okamžikům v naší historii. Zatímco v první polovině 20. století byla zejména antisemitská, dnes je hlavně islamofobní.
Máte i konkrétní příklad?
Vidím například podobnosti argumentů proti muslimským uprchlíkům s kampaněmi proti Židům po první světové válce nebo ve 30. letech. Jsou to prý kriminálníci, nechtějí pracovat a chtějí se přiživovat, mají nebezpečnou kulturu a podvratný vliv na společnost. Židé byli prý komunisté, muslimové jsou teroristé.
Takový jazyk je nebezpečný, protože znemožňuje rozlišovat lidi podle skutečných potřeb a motivací jejich odchodu z původní země. Také je v něm znát silná tendence k návratu k etnicky založenému nacionalismu, o kterém bych v 90. letech naivně soudil, že v roce 2019 už bude dávno pryč, nebo bude marginální. Tohle totiž není jen odpor k tomu, co někdo může třeba vnímat jako přehnaný naivní multikulturalismus, ale návrat k národu na etnickém principu místo toho občanského.
Deník N 19. 3. 2019
Věcnou rekapitulaci procesu přijímání zákona o ochraně osobních dat (GDPR) podává Milan Šmíd. Mj. připomněl, že předlohu projednával v r. 2012 zdejší parlament: „Zavedení ochrany osobních dat GDPR tedy není ničím, co „přilítlo z Bruselu“, ale je to výsledek legislativního procesu, na jehož začátku byl záměr chránit občany EU, legislativního procesu, na němž se mohly podílet všechny členské země, a který byl podroben kolektivnímu posouzení na půdě EU, z nichž řada probíhala v neformálním trialogu mezi Komisí, Parlamentem a Radou EU, tedy za přítomnosti českých zástupců. Otázkou je, zda se tato přítomnost také proměnila v aktivní účast a zda se naši zástupci do zdlouhavých a složitých vyjednávání vůbec zapojili jinak než prezentací stanovisek (Senát, Rada EU). Samozřejmě, pohodlnější je nic nedělat a potom si stěžovat na Brusel.“
Louc.cz 14. 3. 2019
Jako jediný odpověděl na soutěžní otázku z posledního Hutně a chutně Jiří Tengler: 1. Rock of Ages neboli Skálo klaná (EZ 505), 2. Abide with me neboli Stůj, při mně stůj (EZ 232), 3. When I Survey neboli Když zřím ten divuplný kříž (EZ 330), 4. Onward, Christian Soldiers neboli Vzhůru, bratři, k boji. Nebývá řazena do běžných zpěvníků, ale je v pašovaném / samizdatovém? zpěvníčku bez tiráže v modrých gumových deskách. Užíval se v prostředí s probuzeneckými zálibami (Např. pěvecký sbor v Zábřehu).
Literární postava se plete označujíc všechny autory za Angličany. Autorem Abide with me byl Skot H. F. Lyte. Možná to rozostřil překlad a místo anglikáni překládá Angličané. Což by sedělo, jelikož Lyte by episkopální duchovní (= anglikán ve Skotsku).
Srdečně zdravím z Poličky.
T.