„Nelze připustit, aby kritické hodnotící úsudky činil tisk pouze v tom případě, když může být dokázána jejich ‚pravdivost‘. Hodnotící úsudky jsou podstatným prvkem svobody tisku, a nereálnost prokazování jejich pravdivosti je jim vlastní…“ připomněl rozhodnutí štrasburského soudu ve sporu rakouského novináře P. Lingense s kancléřem B. Kreiskym Milan Šmíd v souvislosti s smazáním komentáře Adama Drdy z webu ČRo6: „Ano, … rozhlasoví editoři nedodrželi Kodex ČRo týkající se předvolebního vysílání. Ovšem… Drdovy názory neměly být z vysílání vytěsněny. Zvláště když jedna věta Kodexu výslovně říká, že ČRo ‚představuje fórum pro veřejnou diskusi, v níž je možno vyjadřovat široké spektrum názorů a hledisek.‘“ (Louc.cz 5. 2.)
Jeden náš dluhový poradce v Praze třeba dokázal během deseti hodin pomoci klientovi se snížením dluhu z nějakých 400 tisíc na 160 tisíc korun. Jenom tím, že mu pomohl sloučit exekučně vymáhané pokuty za jízdu načerno – a najednou tu byl 240 tisíc korun rozdíl. To neukazuje na geniální schopnosti našich poradců, ale na amorálnost celého vymáhacího systému těžícího z nevědomosti lidí. (Daniel Hůle, Zadlužený člověk, to je stroj na peníze, www.aktuálně.cz)
t.