„Mocní nás vždy učili a budou učit životu v poslušnosti a lhostejnosti,… Budou nás učit dogmatu a provokovat k svévoli. Ježíš nás učí něčemu jinému. Místo sváru dogmatu a svévole nám v síle Ducha svatého otevírá dialog života v pravdě se životem ve svobodě.“ (Erazim Kohák v přednášce Historický přínos reformace k české národní totožnosti, KJET 41/2000)
O tom, že i v letech normalizačních si mohl farář ČCE zachovat vnitřní svobodu, o pocitech z popřevratové ČNR a momentálních senátorských očekáváních rozmlouval se Zdeňkem Bártou Jakub Patočka v LtN č. 51/2000.
„….měl jsem se podílet na činnosti destrukční čety, abych po výbuchu mohl napravovat napáchané škody. Lituji, ale předvídavostí tohoto typu jsem obdařen nebyl,“ napsal v Právu 11. 1. 2001 Miloš Rejchrt v odpovědi na kritiku svého rozhodnutí rezignovat na místo v Radě ČT.
„Byl jedním z těch, kteří nám slyšícím pomohli pochopit, že hudba nejsou akordy, stupnice, harmonie, dynamika. Že hudba je poselstvím, rozhovorem od duše k duši.“ napsal ve své reakci na smrt hudebníka Mejly Hlavsy Ivan M. Jirous (Respekt č. 2)
„To, co člověk získá, je veliká svoboda. To je, myslím, ústřední téma života lidí – poznat a získat svobodu,“ říká Lia Ryšavá z Miroslavi v rozhovoru, který doprovází článek Skromný nový svět v Respektu 1/2001.
„… znepokojuje nás nástup ideologie, která … pomalu oklešťuje názorovou pluralitu společnosti a svobodné šíření názorů…. Nekvalitní práce zastupitelských sborů a stejně nekvalitní zákony, které přispěly k eskalaci situace a vzniku krize okolo České televize, útočí na stále se ještě tvořící demokratické principy v České republice.“ praví se mj. v Prohlášení Akademického senátu ETF UK k situaci v ČT z 4. 1.
„Hluboce si vážíme pracovníků ČT, kteří se s nemalým osobním rizikem vzepřeli politickému tlaku. … Podporujeme iniciativu občanů, aby byla zachována veřejnoprávnost ČT na obou programech … Odmítáme útoky proti osobě Václava Havla… kterého si vážíme pro jeho citlivé chápání pravdy a občanské odpovědnosti … žádáme naše politiky, aby … usilovali o spolupráci mezi sebou i s občany …“ (z Prohlášení Synodní rady ČCE, 10. 1. 2001)
„Všechny algoritmy jsem zadal předem já, takže i když dokážu vzbudit dojem ‚splněného přání‘, přece to není plná subjektivní pravda,“ čteme na závěr rozhovoru s Pavlem Smetanou, jedním z průkopníků kybernetického umění (LtN č. 52/2000)