„Ti, co zakládali československý stát, nebyli volové,“ oponuje Jiří Suchý v úvodníku Mostů 42/98. Uvažuje v něm nad souvislostmi a důsledky klišé „svrhnout rakousko-uherské jařmo“.
Komunisty nepustil ke slovu kyjovský farář Michal Šimek. Stalo se tak při předvolební besedě, pořádané Českou křesťanskou akademií. Šimek si za své rozhodnutí, zdůvodněné tím, že pokládá KSČM za extremisty, vysloužil pokárání Práva, Haló novin i anonymů.
Informace a rozhovor o Církevní konzervatoři v Kroměříži přinesl Katolický týdeník 36/98. Zástupkyně ředitele L. Frýbortová si pochvaluje ekumenického ducha, otevřenost školy a zdůrazňuje její odbornou úroveň – kterou lze „měřit“ mj. úspěšností absolventů při přijímání k vysokoškolskému studiu – a to i na zahraničních církevních školách. Doprovodný text mj. doporučuje profilové CD, nahrané studenty konzervatoře. Jeho nezanedbatelnou část tvoří písně z EZ.
Výbor z textů B. Komárkové vyšel pod názvem Leven van de geef (Život zdarma) v Nizozemí. Podrobnější informace přineseme v některém z dalších čísel.
Sociologie náboženství německého sociologa Maxe Webera vyšla v nakladatelství Vyšehrad. Čeští čtenáři se konečně mohou dozvědět, co to je ona proslavená „protestantská etika“ – a především, jak její důsledky vypadají v porovnání se sociálními důsledky jiných náboženských systémů.
Sprchu nevybíravé kritiky si pro své názory na současnou i budoucí podobu církve vysloužil biskup skryté církve Jan Konzal (viz rozhovor v LN 14. 11. a reakce v LN 28. 11.). Soudě podle reakcí, otevřeně kritický pohled na vlastní církev ještě zdaleka mezi českými křesany nezdomácněl. Doufejme jen, že asociace, jež vzbuzuje hlasité napomínání k poslušnosti instituce a pokoře před Řádem (!), jsou podobností čistě náhodnou.
Jedním z dvojice vedoucích redaktorů ETKJ se má od 1. 1. 1999 stát Jan Hrabina. Gratulujeme a očekáváme, co se v údolí suchých kostí všechno začne dít.
Zásadní význam rozhovoru o skryté církvi vyložil historik Jiří Hanuš v LN 21. 11. Učinil tak v polemice s psychoanalytikem Petrem Příhodou. O skryté církvi se píše mj. proto, že je – při všech svých slabinách a omezeních – církevní slávou spíše než hanbou. … Naše církev si ve skrytosti začala uvědomovat potřebu závažných reforem podobně, jako to – bez komunistického tlaku – začala prožívat její západní „sestra“.