„Žalovaným ministerstvům se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobců nestanovením konkrétních mitigačních (zmírňujících) opatření vedoucích ke snížení emisí skleníkových plynů o 55 % do r. 2030 ve srovnání s r. 1990. … Klima představuje nenahraditelnou hodnotu, na níž závisí nejen osud lidstva, ale také života na této planetě, a které náleží nejvyšší možná míra ochrany (princip nejvyšší hodnoty).“ Z červnového rozsudku Městského soudu v Praze (a jeho odůvodnění), kterým vyhověl skupině 260 žalobců v tzv. klimatické žalobě na nečinnost ve věci ochrany klimatu. Týká se ministerstev životního prostředí, zemědělství, dopravy průmyslu a obchodu. (Veronica 3/22, Historický úspěch klimatické žaloby v ČR)
… vládu je třeba kritizovat právě za její chyby, jimiž této pro demokracii nebezpečné opozici žene vodu na mlýn. A přesně takto je třeba onu kritiku také koncipovat. Je třeba být dokonce důraznější v odporu proti SPD a ANO, nežli je dnes vláda, a tu je třeba kritizovat i za její nedůslednost v postupu proti nim! Ze stejného hlediska a ve stejném pojetí se lze také velmi směle domáhat robustnějších sociálních opatření i postupu proti dalším představitelům české oligarchie, nejen proti Babišovi. … lidé budou alternativu potřebovat. A jak nám tyto volby ukázaly, Okamuru ani Babiše se jim dvakrát volit nechce.
(Jakub Patočka, Sedm poznámek k volbám: nikdo by neměl být spokojen)