Zatímco pozornost věnovaná Titanu se stala jistým druhem mánie, jiný příběh, který se rovněž týká úmrtí na moři, musel o své místo ve zprávách těžce zápasit. 14. června u řeckého Pylosu nejspíše zahynulo téměř 600 lidí. Na místě jsou otázky, jakou roli přitom hrála Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex), řecká pobřežní stráž a italské a maltské orgány. Některá svědectví přeživších např. naznačují, že řecká pobřežní stráž vlekla loď pryč z řeckých vod, a tento nebezpečný manévr vedl k jejímu potopení. Ty, kdo zahynuli na Titanu, mají být oplakáni. Ale nepřetržitý proud zpráv o jejich osudech ukazuje latentní snobismus ohledně povahy smrti. Pošetilé objevitele a dobrodruhy odsouzené k záhubě máme obdivovat a jejich jména ctít; anonymní uprchlíky a žadatele o azyl je třeba odsuzovat a hanět, jejich práva oklešťovat a o jejich osudech informovat co nejméně.
Dissident Voice 23. 6. 2023