Po čtyřech letech vycházejí „Hesla“ Erazima Koháka v přepracované podobě – „Hesla mladých svišťů“ – tentokrát s ilustracemi Zdeňka Šorma. Původní katechismus pro nevěřící je rozšířen o dalších 18 hesel: Zbožnost, svátost, církev, Co uděláte 1. 1. 2000, aj.
Právě evangelíci mohou přivítat, že se dovídají o zbožnosti něco jasného a podnětného. „Zbožnost je sbožnost, život s Bohem. Jenže jak na to? Sám z naší tradice čerpám tři opěrné body – Písmo, modlitba a svatých obcování.“ (s. 73) Kohák nezapře specifikum českobratrské zbožnosti, když u druhého pilíře zbožnosti – modlitby, připomene, že „v naší tradici ji nejednou zastupují písně. Kancionál byl po bibli největším pokladem našich předků.“ (s. 73)
Kohák zřejmě nenaráží na známé rčení „co Čech, to muzikant“, spíše na to, že husitské a českobratrské písně transformovaly římskou mši. A možná, a snad právě proto, že písně v 15. a 16. st. nezpívala jen ‚literátská bratrstva‘, vzniklo podhoubí pro hudebnost a posléze i pro pozdější rčení o českých muzikantech.
Čtenáři Protestanta, již informovaní články a diskusí o evangelické katechetice, jistě rádi přitakají Kohákovu přesvědčení, že „Boha známe jen podle činů. Tak se v bibli nedočítáme o metafyzice, nýbrž o ‚velkých činech Hospodinových‘.“ (s. 18) Bible vypráví příběh stvoření a hledá, jak se rýmuje s příběhem Božím, tj. činy Hospodinovými.
Katechismu nelze vyčítat, že jeho formulace jsou krátké a něco jen naťuknou a zase jdou dál. To je úděl všech katechismů, i těch nejslavnějších, včetně „Heidelberského“. Erazim Kohák prodloužil civilně interpretační důrazy do let devadesátých a následujících v sedmdesáti krátkých zamyšleních. Krátké úvahy inspirují zejména evangelijně zbožné, kteří vědí o sociálním rozměru zbožnosti a nestačí jim pouhá spiritualita či metodické uvedení do spirituality.
pk
Erazim Kohák, Hesla mladých svišťů, Kalich 1999