Glowinského Černé sezony

Číslo

V minulém roce vyšla v nakladatelství Olomouc knížka polského literárního vědce Michala Glowinského nazvaná nepříliš poutavě „Černé sezony“. Ve dvaceti většinou krátkých záznamech zpracoval autor své zkušenosti z doby druhé světové války a těsně po ní. Prožil ji jako židovské dítě. V roce 1939, kdy Německo napadlo Polsko, mu bylo pět let, v roce 1947 třináct. Z varšavského ghetta se mu podařilo i s rodiči v roce 1943 uniknout na árijskou stranu. Všichni tři, i když ne společně, díky lidem, kteří je skrývali a pomáhali jim, tu hrůzu přežili. A přece vyprávění není hrůzné. Každý záznam je, podle slov autora „zápisem zkušenosti, vyplynul ze záblesků paměti, která nezahrnuje celek událostí“. Je však víc než jen zachycením konkrétní, někdy velmi zkratkovité, jindy rozsáhlejší vzpomínky, je její reflexí. Je záznamem toho, jak autor svůj dětský prožitek zpracoval během následných padesáti let. Teprve po nich je zapsal.

Nenásilně, ale důsledně autor hledá souvislosti. Odpovědi na nejzákladnější otázky, které se při tom vynořují, zůstávají za textem. Nejpádněji tento nevšední a neobvyklý rozměr vzpomínek Glowinského vystupuje v záznamu události z roku 1947, nazvaném až provokativně: „To já jsem zabil Ježíše Krista“. Hrůznost vzpomínky čtenář unese díky tomu, že ho autor vede k přemýšlení, z čeho vyrůstá antisemitismus, a k otázkám, jaký on sám nese na tom podíl viny. Lidé z církví se musí hlouběji zamyslet nad úvahou Glowinského, jak nenávist podnícená knězem – učitelem náboženství, která se provalila po válce u jeho spolužáků, způsobila, „že jsem na nějakou dobu skoro zapomněl na ty, kterým vděčím za svůj život“, tj. na lidi z klášterního sirotčince, kteří se o něj starali za nepředstavitelně těžkých podmínek. Podobně provokativně je nadepsaný poslední záznam: „I Němci jsou lidé“. Odpověď, kterou si čtenář nadpisu sám dá, je tu zproblematizována otázkou, která opět není položena přímo, ale která je nad jiné naléhavější. Jsou opravdu všichni lidé lidmi, – nebo je možnost stát se člověkem jen šancí, kterou každý člověk může promarnit?