Neoblibuji country music, ale mám moc rád Johnnyho Cashe. Tuhle píseň znám v jeho provedení, v kterém po svém vzniku obsadila špičku hitparád na mnoho měsíců. Dočkala se ovšem i mnoha jiných cover verzí, dokonce, což je vzácná výjimka, i české převedení (Nebeští jezdci) se docela povedlo.
Zůstávám u původní americké verze, překládám pokud možno doslova. Příběh je celkem jednoduchý:
Starý kovboj vyjel jednoho tmavého a větrného dne.
Když jel svou cestou, odpočinul si na hřebeni.
Najednou spatřil mohutné stádo krav s červenýma očima.
ženoucí se rozedranou oblohou a stoupající mračným úvozem.
Jejich cejchy stále hořely a jejich kopyta byla z oceli.
Rohy měly černé a lesklé a on cítil jejich horký dech.
Projel jím záchvěv strachu, když hřměly na obloze.
Protože viděl, jak se blíží honci, a slyšel jejich žalostný křik.
Jupí ji-ó, jupí ji-á
Přízrační jezdci na obloze
Jejich tváře byly pohublé, oči rozmazané, košile nasáklé potem.
Musel jet namáhavě, aby to stádo chytil, ale ještě je nechytl.
Protože jezdci jeli věčně na té pastvině nahoře na obloze.
Na koních, co chrchlají oheň.
Když jedou dál, slyší jejich křik.
Když jezdci projížděli kolem něj, uslyšel, jak jeden z nich volá jeho jméno.
Jestli chceš zachránit svou duši před peklem, kde bys jezdil po naší pastvině,
tak kovboji, změň svou cestu ještě dnes, nebo budeš jezdit s námi
a chytat ďáblovo stádo na nekonečné obloze.
Jones vzpomíná, že mu tento příběh vyprávěl jeden starý kovboj, když mu bylo dvanáct let. Hudebně svá slova nasadil na starou irskou píseň Johnny, I Hardly Knew Ye.
V Bibli je neklid s hříchem a nečistotou pěkně propojen. Ž 1,4: Svévolníci jsou jako plevy hnané větrem; Iz 48,22: „Nemají pokoj svévolníci,“ praví Hospodin; Iz 57,20n (o budoucím čase): Svévolní budou jak vzedmuté moře, které se nemůže uklidnit, jehož vody vyvrhují špínu a kal. „Nemají pokoj svévolníci,“ praví můj Bůh. A v knize Job se podobně mluví o satanovi: Jb 1,7: Hospodin se satana zeptal: „Odkud přicházíš?“ Satan Hospodinu odpověděl: „Procházel jsem (potuloval jsem se) zemi křížem krážem.“ (totéž 2, 2).
Rovněž motiv nebeských jezdců nás z Bible napadne: Zjevení 6,1–8. Kdybychom vůbec chtěli řadit odkazy, kolikrát je v Bibli řeč o nebeských znameních, byl by to seznam velmi dlouhý, zahrnoval by i Ježíšovo velmi zajímavé slovo „Viděl jsem, jak satan spadl z nebe jako blesk.“ (L 10,18) a z poslední knihy Bible, Zjevení Janova, hned několik míst.
V evropských pověstech (i českých) existuje celá velká skupina takových příběhů o Divoké honbě, v nichž jsou démonické bytosti považovány za duše zemřelých (většinou těch, kteří zemřeli předčasně), které se se svým vůdcem prohání po obloze či zemi. Ve středověkých křesťanských legendách bývají vůdcem honby králové Artuš, Herda či Herlechin.
Otázka: Pro nás evangelíky je hodně nezvyklé očekávat z nebe vizuální znamení. Přesto, nestalo se nám někdy, že nás pohled na nebe poučil ve víře?