Do druhého kola se dostává rozhovor v LN mezi obdivovatelem evangelikálů, sociologem Petrem Hamplem, a jejich kritikem, farářem Pavlem Otterem. Hampl se na začátku srpna rozepsal v LN o protržních a prodemokratických kvalitách evangelikálního protestantismu, Otter pak reagoval varováním před zjednodušeným viděním světa, fundamentalistickým přístupem k bibli a totalitářskými ambicemi evangelikálních (rozuměj charismatických a letničních) proudů. Hampl nato odhalil v Otterovi „liberálního teologa“, frustrovaného z toho, že mu nevyšly jeho modernistické koncepce, který svým úspěšnějším kolegům evangelikálům neumí než nadávat do fanatiků a fundamentalistů (viz LN 28. 11.).
Hampl si na začátku článku pochvaluje, že do diskuse se sociologem vstoupil teolog, jeho vlastní výpovědi ho ovšem usvědčují z toho, že o teologii se s ním hovořit nedá, protože o ní má představy získané nejspíše z evangelikálních brožurek. Těžko by jinak např. tvrdil, že křesané „věří v neomylnost Bible“. Jestliže se evangelikálům stalo Písmo (v našem případě nejčastěji ekumenický překlad) modlou, neznamená to ještě, že lze takto odvysvětlit reformační důraz na Písmo jako výlučný zdroj zjevení. Nejvíc ovšem na autora prozrazuje jeho přístup k moderní německé teologické produkci. Aniž by zmínil, že interpretační zápasy mají své zřetelné místo i za oceánem, aniž by rozlišil mezi jednotlivými směry a osobnostmi, smete jakýkoli pokus o kritické porozumění biblickým výpovědím i křesťanské tradici jako pouhou lacinou výprodej teologů, kteří se za každou cenu chtějí přizpůsobit člověku 20. století.
Co ovšem zatím dokázali tzv. evangelikálové (tedy charismatické a letniční proudy) u nás? Za normalizace se velice jednoznačně distancovali od jakéhokoli náznaku podpory hnutí na obranu lidských práv. V současnosti rozvracejí etablované církve (naposledy Jednotu bratrskou – Unitas Fratrum), a to velice nedemokratickými metodami. Jejich výlučné pojetí členství v církvi vytváří bariéru pro spolupráci s ostatními. A srovnávat je s hnutími a církvemi z období české reformace (a už jde o Jednotu bratrskou, i další proudy, působící na Moravě, jako byli např. novokřtěnci), jak to činí autor na závěr článku, je buď projev ignorance nebo ještě spíš demagogie.