VĚRNÝM ČECHŮM
Mistr Jan Hus, v naději sluha Boží, všem věrným Čechům, kteří Pána Boha milují a budou milovati..
Prosím vás a napomínám, abyste Pána Boha poslouchali, jeho slovo velebili, rádi slyšeli a plnili. Prosím vás, abyste pravdy Boží, kterouž jsem z Božího zákona psal a z řečí svatých kázal, abyste se té drželi. Prosím také, jestliže by někdo ode mne slyšel na kázání nebo soukromě něco proti pravdě Boží, anebo jestliže bych kde psal – čehož, doufám v Boha, není – aby toho nedržel...
Prosím pánů, aby své chudině milostivě činili a pravěji spravovali. Prosím měšťanů, aby své obchody právě vedli. Prosím řemeslníků, aby své dílo věrně konali a je požívali. Prosím sluhů, aby svým pánům a paním věrně sloužili. Prosím mistrů, aby jsouce dobře živi, své žáky věrně učili, nejprve aby Boha milovali, pro jeho chválu se učili a pro prospěch obce a pro své spasení, ale ne pro lakomství, ani pro světské zvelebení …
Psal jsem list tento v žaláři v okovech, čekaje nazítří odsouzení na smrt, maje plnou naději v Boha, abych od pravdy Boží neodstupoval a bludů, kteréž na mne křiví svědkové svědčili, abych neodpřísahal..
Také prosím, abyste se milovali, dobrých násilím tlačiti nedali a pravdy každému přáli.
Dán list v noci v pondělí před svatým Vítem po dobrém andělu.
(10. června 1415)
POČÁTKY TÁBORŮ
A tak se stalo léta Páně 1419, že kněží… blízko hradu Bechyně velmi tvrdě napadali lidi přijímající pod obojí způsobou, vyhánějíce je ozbrojenou mocí z jejich kostelů jako bludaře a kacíře. Proto kněží s lidem s nimi sdruženým chodili na vysokou horu... A té hoře dali jméno Tábor, a ti, kdož na ni chodili, byli nazýváni tábory...
Přišedše pak na horu, … jejich kněží… beze všeho strachu střídavě kázali lidu slovo Boží a zvláště to, které je proti pýše, lakotě a domýšlivosti kněžské. Druzí tehdy ustavičně seděli při ušní zpovědi a třetí,.. podávali lidu od rozednění až do poledne pod obojí zůsobou,… takže v den sv. Máří Magdaleny napočítali kněží dvaačtyřicet tisíc mužů, žen a dítek tak přijímajících.
A když to… vykonali, šli občerstvit tělo na místa tam na hoře mnohonásobně připravená a spolu v bratrské lásce hodovali… A tam se nazývali všichni bratřími a sestrami, bohatší s chudým si podělovali stravu, která byla připravena…
Tam zkrátka nebylo možno nalézti žádné spory, žádné krádeže, žádné melodie zvučících píšťal nebo harf, jak se dosud stávalo o posvíceních, nýbrž po způsobu apoštolském jedno bylo srdce všech a jedna vůle a o ničem jiném nejednali, leda o tom, co se týkalo spásy duší a přivedení kněžstva k dřívějšímu stavu, totiž k stavu prvotní církve...
Když se svrchujmenované věci rozhlásily do vzdálenějších krajin,… scházeli se na Tábor pěší i jízdní až z Prahy, Domažlic, Hradce Králové, jakož i z mnohých míst Moravy, někteří z veliké horlivosti náboženské, jiní, aby uviděli tak veliké množství lidu, a někteří, aby spatříce, co se tam dálo, jim utrhali, a oznamovali to protivníkům pravdy…
(Husitská kronika Vavřince z Březové končí událostmi roku 1422)