Dopis Křesťanskému společenství v Hradci Králové
Vážený pane pastore,
vážené společenství,
dovolte mi, abych reagoval na Váš dopis ze dne 17. 10. 2000, jímž upřesňujete akci „Dny pro Izrael“, kterou pořádáte v Hradci Králové ve dnech 23.–26. října.
Nejprve mi nebylo jasné, proč opakovaně již po několikáté organizujete dny výlučně „pro Izrael“ a neměníte oblast svého zájmu. Myslím, že důvody jsem nyní pochopil, neboť vás podezírám – právem či neprávem? – z biblického fundamentalismu.
Zarazilo mě, že slavnostní zahajovací večer má vyznít „jako akt podpory Izraele v těchto obtížných časech“. Chcete podpořit výlučně jednu stranu konfliktu, jehož „obtížné časy“ se týkají a mnohem bolavěji zasahují opačnou stranu – palestinskou – a ohrožují křehce stabilizovanou situaci na celém Blízkém Východě. Dopouštíte se jednostrannosti, která je v rozporu se stanovisky OSN, EU i světového veřejného mínění, která k odpovědnému a smířlivému chování vybízejí obě zúčastněné strany konfliktu. Svou výlučnou podporu Izraele nemůžete ospravedlnit tvrzením, že „zatímco v různých městech po celém světě se konají demonstrace na podporu Palestinců, z České republiky by mohla jít zcela odlišná zpráva o podpoře Izraele.“ Myslím, že v dané chvíli si žádná z rozvášněných stran nezasluhuje podporu. Podporu si zasluhuje pouze mírový proces, který je – jak známo – ohrožován a odmítán nábožensky konzervativními, militantními, fanatickými fundamentalisty na straně izraelské i palestinské. Proto je nejen obtížné, ale i nezodpovědné „vyjádřit podporu politickým představitelům Izraele“ – jak píšete – když sami Izraelci podporují zcela protikladné politické linie a když draví jestřábi na obou stranách číhají na příležitost k nesmiřitelnému válčení a vzájemnému vyhlazování. Co se mne týče, uvítal bych pro příště uspořádání „dnů pro Izrael a Palestinu“ (resp. jinou arabskou zemi) v duchu dialogu, respektu a vůle po oboustranné vstřícnosti.
Dosud jsem polemizoval na bázi politiky. Teologické zděšení ve mně vyvolala věta, která se zdá být – aniž bych Vám chtěl cokoli podsouvat – vnitřní motivací celé akce „Dnů pro Izrael“ včetně podpory jeho politiků a jeho politiky: „naplňovat i náš úkol žehnat Izraeli (Gn 12,2–3).“ Ve Vašem jednoznačně proizraelském postoji dochází k takovému míšení teologie a politiky, resp. k teologickému ospravedlňování konkrétního politického dění, které mi připomíná vulgární politický sionismus. Spojili jste abrahamovské zaslíbení a požehnání s reálnou politikou současného státu Izrael. A to je nepřijatelné!
Vyslovuji tedy na Vaši adresu zcela otevřeně podezření z biblického fundamentalismu. Mám pravdu, nebo Vám křivdím? – Biblickým fundamentalismem rozumím pozici, která říká: Text Písma je přímo Slovem Božím, vše v Písmu zaznamenané je Božím zjevením, v Písmu nelze rozlišovat sdělení dobově podmiňovaná (neplatná) a nepodmiňovaná (trvale platná), Písmo je třeba brát doslova jako Duchem inspirované a je nutno plnit všechny jeho výzvy a pokyny, Písmo obsahuje úplnou a výlučnou pravdu o současném životě, světě, člověku.
Soudobé křesťanství – ve věku globalizace a díky účinnějším ekumenickým pokrokům – už netrpí tolik jako v minulosti antagonismem konfesijním. Základní dělicí linie dnes probíhá mezi křesťanstvím fundamentalistickým a křesťanstvím otevřeně dialogicky svobodymilovným. Zkušenost poučuje, že fundamentalismus v jakémkoli náboženství dnešního světa (tedy i v křesťanství) znamená vážné nebezpečí nejen pro duchovní pospolitost víry, ale také pro okolní společnost. Neboť fundamentalismus nikdy nemá daleko k postupu od vnitřních mezí vlastní komunity do otevřeného prostoru společnosti, který je dán k dispozici.
Bylo by maximálně žádoucí, i když je to utopické – aby se všechny soudobé proudy letniční, charismatické, probuzenecké u nás i ve světě pravdivě a čestně vyslovily k tomu, zda jsou či nejsou biblicky fundamentalistické. Neboť tady jde a půjde o kardinální otázku, zda lze s nimi žít, spolupracovat, modlit se i diskutovat na bázi otevřenosti a svobody, totiž bez formálního a autoritativního používání bible.
Zajímalo by mne, zda mé podezření z biblického fundamentalismu je ve Vašem případě oprávněné, nebo mylné. Respektuji Vaši osobitost, spiritualitu, obětavost, nadšení. Obávám se však, aby nás bible neúprosně nerozdělovala a její zcela odlišná aplikace nám neznemožňovala elementární komunikaci. Sám se upřímně přiznávám k tomu, že jsem odpůrce jakéhokoli náboženského fundamentalismu a naopak stoupencem i propagátorem náboženského pluralismu a mezináboženského dialogu.
Protože zde uváděná problematika není pouze naše interní a daleko přesahuje královéhradeckou aktivitu „Dnů pro Izrael“, považujte, prosím, tento dopis za otevřený.
I já Vám přeji hojnost Boží milosti.
V Hradci Králové 3. listopadu 2000
farář farního sboru ČCE v Hradci Králové
Pavel Otter