Dejte mi ještě chvíli

Číslo

„Pod hrozbou pokuty tři miliony
sejdou se pozdě v noci Mesiáš s Nikodémem.“

„Znáte i jiné anekdoty?“
Vpravdě mi tuhne úsměv. Jako cement…

Dlažební kostky vteřin spěchají do temnoty
stavenišť podzimu, v nichž příští kroky
přinesou další kroky, propastí neseny
náručí Budoucího s hořícím bedněním…

Dejte mi ještě chvíli! Píď chvilky pro pár sazí!
Přežijte ještě chvíli! Než zvony v centru zazní!
Chtěl bych Vás potkat, zlíbat! Vyprávět s Vámi vtipy!
Pít s Vámi požár vína! Sdílet na pravdu tipy!

Chtěl bych Vás pozvat na večeři
do Vyšehradské kapituly, v níž ametysty sněží!
Chtěl bych Vás objímat! A slíbat přes hranice…
Posloupně zapomínat rozdělující jícen!

Ano, vzkvétá teď meč, ne pokoj…
Oddělí naše ústa, ať formulují břitce
křik Ábelovy krve! Ať tlumočí
řeč nemluvňátek z Morie v broukání Vašich dětí!
Ať Vás v zádech mrazí! Nad každé pomyšlení
ztajený nádech, výdech Života ať Vaše srdce, Váš intelekt střeží!

V kalu řek babylonských se oblázky mění;
soutoky rozdělení jde cesta ke spojení,
meč v zemi zabodnutý jak obrys chryzantémy;
meč v srdci zabodnutý! Uchovávej vše v srdci!

Nepochybujte v hrobech – a obraťte se kosti –
neválejte se chladně – a buďte jako děti:
když je Ti večer smutno, vyčkáváš ohniváky,
ba spoluautory hořlavé prázdné stránky…

(Hošíček s Mikulášem (charisma plameňáků),
putují zákulisím, šifrují morseovku
v postapo tengwar znaky… Sestoupí do Morie
s Maxipsem, s hraničářem proletí temným jícnem
v bitvě s autoritářem chodícím v nich i mimo;

nechat si sežrat těla… Na nich prsteny s prsty.)
Chleba imaginací pokřtěných po půlnoci
supové do všech světových stran roznesou!

Jiskřičky vteřin letí jícny propastí;
zlámaný prezident již klíční kostí chrastí…
S bázní i chvěním (i mezi řádky Threemy)
Ve skrytu kompostu již klíčí chryzantémy:

Naděje zlátne v intervalech tmy:
Přichází První Poslední