Nemohu nereagovat na rozhovor s M. Vašinou v posledním čísle Protestanta (3/08), uvozený nadpisem „Opravdové zpytování ještě nebylo“. Nadpis i celý rozhovor navazuje na uvedení knihy Zpytování (studie a eseje k evangelické identitě) během letošního farářského kurzu. A navozuje dojem, že opravdová reflexe evangelické identity není možná bez pokání za postoje v době normalizace. M. Vašina má pravdu v tom, že jsme se dosud věrohodně nevyrovnali s naší totalitní minulostí. Na druhé straně s ním zásadně nesouhlasím, pokud chce začít ptaní po evangelické identitě nikoliv tím, co mě konstituuje jako křesťana (Kristovo dílo spásy, tedy Boží přiklonění k člověku), nýbrž od vlastních politických či morálních postojů. V tom se odráží cosi pro evangelíky typického, a zároveň fatálně nešťastného. Jakýsi úkrok stranou, odbočení od podstatného. Ztráta vertikálního vztahu ve prospěch zbytnění vztahu horizontálního. Neumím si představit církev, ve které budeme jen druhé volat k pokání, ale nebudeme se umět společně radovat z živého Krista mezi sebou, před Ním zpytovat vlastní selhání a spolu Jej oslavovat. Právě tento eucharistický prvek činí církev církví, otevřenou vůči své minulosti i budoucnosti, která je v Trojjediném. Před tím, než prorocky zdvihneme prst, pozdvihněme svá srdce k Bohu, povzbuzujme se v lásce a víře a teprve potom napomínejme (srov. Žd 10,23–25).
Další věcí, nad kterou kroutím hlavou, je způsob kladení otázek redakcí Protestanta. Viz otázka druhá: „Odkud se vzal tento způsob uvažování (vztaženo na osm tezí KEBF)? Autoři těchto tezí navazovali na J. L. Hromádku?“ Tazatel zde vyzrazuje buďto neznalost, nebo jakousi typickou zaujatost: Kde je něco u evangelíků špatně, může za to J. L. Hromádka. Tady už nejde o reflexi, nýbrž o nálepkování a neustálé vyřizování účtů. Opět jsme evangelíci zobrazeni především jako bojovníci proti něčemu.
Problém či omyl Protestanta (3/08) spočívá v tom, že srovnává normalizační fakultní teologii s teologickým a politickým postojem JLH na přelomu 40. a 50. let. Osm tezí KEBF prozrazuje, že jde o text na objednávku. To je nepopiratelné. O postoji JLH tohle v žádném případě říci nelze. Naopak, jeho teologické a sociální přesvědčení dozrálo v odstupu od evropských poměrů na americké pevnině. Tedy v odstupu od nejrůznějších ideologických tlaků, které k nám začaly pronikat z Východu. V poválečné Evropě viděl možnost vrátit církev i celou společnost na křesťanský základ. „Děsivý rozklad a zpustošení Evropy, a to jak duchovní, tak i hmotné, se nemohou zahojit bez genuinních, autentických motivů prvotní apoštolské církve a její víry.“ (Theology Today III.) Přál si, aby došlo k porozumění mezi Východem a Západem, a usiloval o to. K tomu měla (nejen) česká evangelická církev přispět dialogem s komunisty.
V hodnocení socialistického řádu se JLH mýlil (nakonec, kdo ne?), stejně jako se mýlil i v přístupu ke komunistům, kteří nikdy o dialog nestáli. Tyto odhady můžeme kritizovat. Ne ovšem jeho přesvědčení a víru, se kterými vtiskl meziválečné církvi vertikální směřování. A takto vyzbrojen se pustil i do zápasů poválečných. Nutno dopovědět, že v té době jsme mnoho takových osobností jdoucích se svým jménem na trh a nikomu nepoklonkujících neměli.
Jak bychom pak chtěli spojovat „teologickou linii J. L. Hromádky“ s tím, co se dělo v 70. a 80. letech, případně s jedním nepodařeným fakultním dokumentem? Chceme-li neustále hledat viníka(y), pak zřejmě dozrál čas na zavedení zpovědi v ČCE. Což by nakonec nemuselo být špatné vyústění celé kauzy.
Reakce M. Vašiny na publikaci Zpytování je příznačná pro určitý proud ČCE. Odráží starost o vyrovnání se s partikulárním selháním jednotlivců. Podle mne cesta k opravdové reflexi evangelické identity vede jinudy.
Na zmíněném uvedení knihy Zpytování jsem nebyl, zato jsem si ji v klidu přečetl doma a jsem za ni vděčný. Chybí mně v ní jedno, pohled na evangelickou identitu ze strany více praktické, přímo z „pastýřského a kazatelského pole“. Třeba se taková reflexe ještě objeví, jako pendant k již vyšlým studiím.