„Pak ho Ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu a řekne mu: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou na kolena a budeš se mi klanět.“ Tu mu Ježíš odpoví: ‚Jdi z cesty satane, neboť je psáno: Hospodinu, Bohu svému se budeš klanět a jeho jediného uctívat.‘“ (Mat 4,8–10)
Proslýchá se, že Ďábel změnil taktiku. Už prý nebere své oběti na nejvyšší hory. Ono to nebylo vymyšleno tak špatně. Mělo to svou logiku: z nejvyšší hory světa se musí pěkně nabízet celý svět. „Tohle všechno by mohlo být tvoje.“ Člověk ustrne, padne na kolena a udělá všechno. Ale na těch vysokých horách se stávají věci… Prý tam tuhle jeden začal zpívat písničku: „Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi! Svou velebnost jsi vyvýšil nad nebesa … Vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, jež jsi tam upevnil: Co je člověk, že na něho pamatuješ …?“ Dovedete si představit, co dělal ďábel? Vztekal se jak malé dítě.
A jindy tam někoho jiného napadla tahle písnička: „Bloud si v srdci říká: Bůh tu není. Všichni kazí, zohavují, na co sáhnou, nikdo nic dobrého neudělá. Hospodin na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum…“ Ďábel prý dupal vzteky tak, že bylo v kraji zemětřesení. A takhle vznikla spousta podobných krásných písniček a jiných vyprávění, které najdete ve velkém sborníku zvaném Bible. Ďábel ho má na indexu. Vy ho možná máte doma.
A když pak bylo to s Ježíšem – tak ďábel prý změnil taktiku. Jeho pracovní prostor je nyní dole. Ano. Správně. U nás. U vás. Doma. V práci. Ve škole. Na úřadě. Na ulici. Ve sboru.
Jeho pracovní metoda je taky jiná. Nenabízí hned celý svět. Jde na to jinak: Přitočí se k člověku a promluví s ním o křivdě. Víte, co je křivda? Něco nakřivo? Ano, vlastně ano. Pokřivený, na stranu posunutý, nevyvážený, zhroucený obraz. Víte, co „vyvažuje obraz, aby nebyl pokřivený“? Ano. Láska. Darovaná a přijatá láska.
Ďábel se přitočí a řekne: „Je to nespravedlivé… Tobě se dostalo méně než tomu druhému, méně než si zasloužíš… Nemáš dost. Kdo tady rozděluje postavení, místa, … lásku, ten tedy musí být slepý…“ Křivda souvisí vždycky s nedostatkem (přijaté) lásky. Protože láska je moc jemná věc, nedá se vážit, tak se sice mluví o jiném (nejčastěji o penězích, pak o nespravedlnosti…), ale jde o lásku. Když se láska nedá vážit ani měřit (je něco rozprostřeného „mezi“, jakási síť, opravdu jemná, síť, která všechno nese a spojuje), tak tato ďábelská taktika nemá chybu. Snadno se probudí hořkost. Řeknete si: „Fakt. Na tom něco je.“ S hořkostí přijde vztek. Se vztekem nenávist. A pak už to jde samo.
Tato ďáblova pracovní metoda vlastně není docela nová, je už osvědčená (viz případ Kain versus Ábel) a prověřená. Ale dnes je skoro výlučná. Prý má téměř stoprocentní účinnost. S pocitem křivdy (nedostatku lásky) se už pak pracovat dá. Pak můžete vzít lidi výš, ovšem už nikdy na nejvyšší hory, to už se riskovat nebude a s pocitem křivdy ani nemusí. Ukáže se, co člověku uteklo, co člověku utíká, a samozřejmě také nepřítel. Pak se dá nabídnout Arabům i Amerika, Americe… atp. atd. na co se odvolával a co nabízel ďábel naposled vám?
Proč vám to píšu? Zkusme být připraveni, že nás ďábel potká. Prý byla v poslední době zaznamenána jeho zvýšená aktivita. Jak začne jít o křivdu, nespravedlnost, nedostatek uznání, lásky, přílišnou hořkost, tak zpozornět! Ovšem zjistíte, že připravenost často moc neznamená. Ďábel ví, kdy přijít. Ví, kdy jsme zranitelní nebo přímo bezmocní. Často nás dostane, i když ho čekáme… Ví, jaké rány se dotknout.
Co pak? V staré církevní liturgii (to je také jedna osvědčená písnička pro zpěváka a sbor) se zpívá „sursum corda“ – což znamená „vzhůru srdce“ (docela jako když jste ponořeni do proudu vody a něco chcete uchovat suché – tak to prostě dáte nad hlavu…). A odpověď sboru je: „Máme je u Pána.“
A pro vás, kteří víte, jak těžko se dá zdvihnout srdce nad hlavu, to hlavní: i tady dole, i v naší bolesti a křivdě a nespravedlnosti je k potkání ten, kvůli kterému se na nejvyšší hoře srdce svírá úžasem nad tou velikostí, nad vlastní nepatrností a nad krásou bytí. (Doslova, dogmaticky: v Ježíšovi v těle, na zemi, na kříži Bůh…) Takže vás může napadnout: „I Ty? Tady a takhle?… Proč…? Z lásky?“ …
(1998)