(Ferdinand Seibt: Deutschland und die Tschechen, München 1993.
Ferdinand Seibt: Německo a Češi, Praha 1996, přel. Petr Dvořáček.)
Je kuriosní, že dříve než Seibtovou knihou samou, nezbývá než se zabývat jejím překladem. Začněme nešťastným autorovým zkratem citátu z Masarykovy Světové revoluce: „Má spravedlivěji žít 10 milionů Čechů pod německým panstvím, či 3 miliony Němců pod českým?“ (300)
Překladatel kombinuje: „Co je spravedlivější, aby 3 miliony, tj. zlomek německého národa, byly v českém státě, či aby 10 milionů Čechů… tj. národ celý, bylo ve státě německém?“ (283)
Zatímco u Masaryka stojí: „Co je spravedlivější, aby 3 miliony, tj. zlomek německého národa, byly v neněmeckém státě, či aby 10 milionů Čechů a Slováků, tj. národ celý, bylo ve státě německém?“ (1925, s. 525)
Výsledkem tance mezi vejci je, že současný čtenář se nedoví, ani co napsal Seibt, ani co Masaryk.
Ještě závažnější je zkomolení významné Seibtovy myšlenky: „Nadto však, vycházeje z logiky věci, každé sebeurčení, ať už jakkoliv uznaných etnických skupin v českých zemích, Němců i Čechů, zahrnuje zároveň i „určení cizího“ (Fremdbestimmung)… totiž rozhodnutí o té druhé části obyvatelstva, (nämlich eine Bestimmung über den anderen Bevölkerungsteil…)o jeho hospodářství, politice a životním prostoru.“ (272)
Překladatel praví: Viděno prismatem vlastní logiky těchto záležitostí však každé sebeurčení, ať už jakkoliv uznaných etnických skupin v českých zemích, Němců i Čechů, nadto zároveň zahrnuje i „protiurčení“… totiž určování, sebevymezování prostřednictvím té druhé části obyvatelstva, prostřednictvím jejího hospodářství, politiky a zájmových sfér. (255)
Důležitý je třetí případ. Seibt klade otázku: „Což pak by také proslulá čs. ústava z 29. 2. 1920 byla přijata (Ob denn auch … beschlossen worden wäre) bez Němců i tehdy, kdyby na Masarykovo vyzvání přijali nabídku ke spolupráci a historicisticky formulovanou degradaci ignorovali?“ (301)
Překlad obrací v zápor: Nebyla by pak bývala proslulá čs. ústava z 29. 2. 1920 přijata bez Němců i tehdy, kdyby se po Masarykově vyzvání chopili nabídky ke spolupráci a historicky (Seibt: historistich, 301) formulovanou degradaci ignorovali? (284)
Je také důležité, zda to, oč šlo Němcům v Čechách a na Moravě během první světové války, vyjádří překladatel: v představě vlastního vedoucího postavení v ní – či „s nároky na vedení“ (Seibt: mit Führungsansprüchen (258) – zároveň s nadějí, že ve vítězné habsburské říši si svou převahu zajistí. (242)
Český překlad: Vinu za Mnichov odnesl Beneš. „Jako dlouholetý a jediný ministr zahraničních věcí, než se stal presidentem republiky,“ byl činěn odpovědným za československou zahraniční politiku, která v rozhodný okamžik selhala … netěšil se u lidu žádné oblibě. (318) Slova v uvozovkách autorovi vkládá do úst sám, vynechává však jeho: (která) s celým spojeneckým systémem (v rozhodný okamžik selhala) a (o Benešovi) byl obětním beránkem. (339)
Publikace nakladatelství Academia Praha chápe překlad vědeckého díla coby variace na volné téma. Ovšem škody na českoněmeckém porozumění ukazují na nezodpovědnost.