„Skici těžkých siluet
tvými verši prší –
jazyk tančí v piruet
moři pod tvou vrší
Jsi jen marný rybář slov
hynoucích ihned na rtech
když absolutna zpívá ryzí kov
po nepopsaných partech:
jazyka to zlatá hra
výtrysk a plnost slastí –
pluješ, jen čeře jeho hlať
svou vyprahlou pastí.“
Pak jsme měli říct závěrečné slovo a když přišla řada na mě, tak jsem se úplně klepal, vůbec jsem to nemohl zadržet, a pak jsem řekl, že to vypadá, jako by za všechno mohl Ivan Jirous, a jestli odsoudíte jeho, tak já se z toho nechci vyzouvat; dělal jsem všechno s plným vědomím a dělali jsme dobrou věc, tak mě zavřete taky!
V první polovině října podpoří Divoké husy Mezinárodní vězeňské společenství, z. s., které poskytuje pomoc všem potřebným, kterých se dotýká zločin. Oběti potřebují uzdravení a znovuzískání pocitu jistoty a bezpečí.
Následující text byl přednesen v rámci řady osobních rekapitulací na pastorální konferenci chrudimského seniorátu ČCE.
(Tisková zpráva Organizace pro pomoc uprchlíkům z 12. 9. 2016)