(Tisková zpráva Organizace pro pomoc uprchlíkům z 12. 9. 2016)
Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) upozorňuje na to, že ani rok po šokujících snímcích malého mrtvého chlapce Aylana Kurdiho na turecké pláži se nijak nezlepšila ochrana uprchlických dětí a stále více dětí umírá na hranicích EU ve Středozemním moři. Česká republika by měla rovněž zlepšit ochranu uprchlických dětí a ukončit politiku věznění dětí za mřížemi v detenci v Bělé Jezové, protože takový postup je v rozporu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva.
UNICEF ve své zprávě nazvané Uprooted uvádí 50 miliónů dětí mimo své domovy. 28 miliónů z nich se řadí mezi nuceně vysídlené, 10 miliónů dětí jsou uprchlíky v jiných zemích, 17 miliónů dětí je na útěku v rámci své země z důvodu války, pronásledování nebo přírodních katastrof, milión dětí jsou žadateli o azyl. Rok od smrti malého chlapce Aylana Kurdího, jehož obraz mrtvého tělíčka obletěl svět, se nezměnilo pro dětské uprchlíky téměř nic. Letos zaznamenáváme nejvyšší počet mrtvých běženců ve Středozemním moři v historii – zatím 3205 lidí [1]. Podle UNHCR – Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, po Aylanově tragédii, zemře průměrně každý den 11 osob ve Středozemním moři a z toho jsou dvě děti. Každý den! Legální a bezpečné cesty pro uprchlíky nejsou k dispozici, členské státy EU daleko zaostávají za svým příslibem přijmout ze třetích zemí směšných 22 500 uprchlíků, celkem pouze 7272 uprchlíků bylo takto legálně do EU přemístěno, do ČR pouhých 52, a to pouze díky Generaci 21, která k nám přesídlila 52 křesťanů z Iráku. Takzvané relokace z Řecka, kde jsou podle Human Rights Watch podmínky pobytu uprchlických dětí katastrofální [2], rovněž váznou, a to hlavně kvůli neochotě zemí EU, na prvním místě zemí tzv. Visegrádské čtyřky, přijímat uprchlíky na své území.
Česká republika navíc v rozporu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve Štrasburku [3] stále drží politiku věznění celých rodin s dětmi za mřížemi v detenci v Bělé Jezové, i když je ve světle Štrasburského soudu zcela jasné, že samotný typ takového „ubytování“ a přítomnost policie často se psy vyvolává v dětech tíseň, což je v rozporu s článkem 3 Evropské úmluvy – zákazu mučení, nelidského a ponižujícího zacházení nebo trestání. V případě R. M. soud ve Štrasburku toto konstatoval při pouhém sedmidenním pobytu dětí v detenci, u nás bývají děti běžně vězněny i několik měsíců.
Martin Rozumek, ředitel OPU k tomu uvádí: „Žádali jsme zodpovědné orgány mnohokrát, aby děti a s nimi jejich rodiče nebyly vězněny v detenci za pouhý přestupek – nepovolený vstup do země, když všichni víme, že žádné legální cesty útěku před nebezpečím a válkami Česká republika nenabízí. Budeme tedy jako vždycky argumentovat v soudních žalobách novými rozsudky ESLP, protože až se česká praxe dostane do Štrasburku, musíme nutně tyto případy vyhrát také.“ A doplňuje: „Vyzýváme naši vládu, aby ukončila politiku systematické detence dětí a naopak se zaměřila v procesu přesídlení a relokace právě na nezletilé děti bez doprovodu, které se velmi snadno integrují do našeho školního systému a jsou pak následně úspěšní a prospěšní na trhu práce.“
Organizace pro pomoc uprchlíkům, z. s.
JUDr. Martin Rozumek, ředitel, tel. 731170885
Poznámky
[3] Případy A. B. a ostatní proti Francii, A. M. a ostatní proti Francii, R. M a ostatní proti Francii, R. K. a ostatní proti Francii, R. C a V. C. proti Francii – z 12. 7. 2016)