Kain
Uhlíky řeřavé se zbytky obilí,
pomalu vychládá, co chtěl jsem ti dát.
Sám, se srdcem vychladlým
sled chvíle za chvílí,
sám sobě neschopen odolat.
Kdo jsi a cos mi vlastně chtěl,
že divnou se mnou hraješ hru?
Můj žár tvým hlasem oněměl
a krev je cítit po větru.
Teď dohasíná naděj matky
pod pláštěm z kůže pláč tak němý.